Lenka Reinerová zpracovala téma španělské občanské války na začátku šedesátých let v povídce Důkaz. O čtyřicet let později se k němu vrátila znovu. V textu zúročila nejen vzpomínky, ale i zdroj nejcennější, deníky svého příštího muže Thea Balka, který v boji proti Frankovi působil jako lékař.
S budoucí spisovatelkou se seznámil v Praze ještě před svým odjezdem. "Téma lásky však v jeho denících nedominuje. Téměř vždy je v něm přítomný motiv předčasné smrti," stojí v knize Adiós, Španělsko. Vychází v nakladatelství Labyrint jako poslední dosud nevydané dílo Lenky Reinerové, která zemřela před čtyřmi lety.
Obsahuje řadu autentických dokumentů včetně rukopisu Balkova deníku. Reinerová novelu v závěru života diktovala německým stážistkám, považovala ji za nehotový zlomek. Je nepříliš dlouhým, ale autentickým popisem situace v tehdejší Praze i přímo ve Španělsku.
Reinerová ztratila na frontě snoubence Friedricha Kassowitze, Balk odešel bojovat posléze, s autorkou se pak blíž poznal až během jejich mexického exilu. Balk schoval své deníky a zápisky v Paříži, ale když do ní pronikli Němci, bylo nutné je přemístit, jeho přítel je zahrabal v Sampigny ve sklepě u svého tchána.
"Bylo u nich párkrát gestapo, ale úkryt nenašlo," píše Reinerová. Nad úkrytem totiž ležely hromady uhlí a rostl salát. Zatímco kořeny salátu udělaly své – kvůli nim pronikla do skrýše voda a řadu Balkových poznámek zničila – uhlí bylo bezpečnější. A tak zůstaly deníky ze Španělska zachované.
Proč riskovali životy?
Balk si je vedl ve třech exemplářích a hotové stránky dělil mezi své přátele, aby bylo pravděpodobnější, že alespoň jedna kopie válku přečká. Přežily právě jen zápisky schované v Sampigny, další kopie je nezvěstná.
Poslední musela Balkova kolegyně doslova utopit, když ji vezla na poslední volné lodi z Valencie. Plavidlo nechal Franko zastavit torpédováním a ona nechtěla, aby kompromitující materiál padl nepříteli do rukou.
Překladatelka Viera Glosiková opatřila původní text poslední německy píšící pražské autorky doslovem a uspořádala ho. "Španělský rukopis je jedním z mála fiktivních textů Reinerové. Fiktivní je především v tom smyslu, že autorka nebyla v době občanské války ve Španělsku," vysvětluje Glosiková.
Novela vychází z očitých svědectví spisovatelčiných přátel počínaje právě zesnulým Kassowitzem. I před smrtí, když novelu diktovala, zaměstnávaly Reinerovou otázky po smyslu španělského angažmá. Proč tam jeli riskovat životy, když se jich situace na Pyrenejském poloostrově netýkala? "Věděla, že na tuhle otázku neexistuje jedna univerzální odpověď," tvrdí Glosiková.
Adiós, Španělsko je literární koláží, hlavní příběh stojí na vzpomínkách a reflexích autorky, úplný je však až právě díky Balkovu deníku a také po přečtení vysvětlující historické studie o československých interbrigadistech ve Španělsku na konci třicátých let. Těch byly téměř dva tisíce.
"Rozhodnutí každého z nich bránit se zbraní v ruce španělskou republiku nevzniklo z osobního kalkulu, nýbrž z pevného odhodlání čelit fašismu," uzavírá autorka studie Hana Bortlová v závěru knihy. A ještě jedna zajímavost: na přebalu je použitá fotografie Barcelona od slavného fotografa Roberta Capy, který si ve španělské válce "udělal jméno".
