Květě Legátové vyšly od roku 2001 v krátkém časovém rozmezí postupně čtyři knižní tituly, přičemž první z nich – baladický povídkový soubor Želary, získal roku 2002 dokonce Státní cenu za literaturu.
Čtyři roky po přelomových Želarech předstupuje spisovatelka před své publikum v dosud nové poloze čistého detektivního žánru, byť je ona novost vzhledem k detektivním zápletkám některých povídek v Želarech a koneckonců i v některých autorčiných rozhlasových hrách, zdánlivá.
A proč ne detektivka?
Žánr detektivního příběhu naplnila Legátová svrchovaně, zcela v tradici těch nejlepších současných českých autorů detektivek. A ačkoliv ne všechny ze čtveřice případů v sobě mají stejný náboj, není důvod pochybovat o oprávněnosti knižního vydání, což vyvrací zlomyslnou domněnku, že teď už by od Legátové vyšla i podprůměrná kuchařka.
Čtyři detektivní případy poručíka Ryšky jsou časově zasazené do blíže nespecifikované doby, z narážek a dobových reálií je možné vydedukovat, že první příběh, Případ Vlastimil, se zřejmě odehrává nejpozději v šedesátých letech – tedy v době, kdy se ještě v bytech zatápělo v kamnech a kdy Brnem projížděly "elektriky" a sídliště byla neútulná svou šedivou novostí – zatímco děj poslední povídky, Boušek, v letech devadesátých.
V případu Vlastimil se před čtenáři krom napínavého děje nejvýrazněji rýsuje postava mladého detektiva Ryšky, kterého z přecitlivělosti, otupělosti a únavy zachraňuje černý humor. Právě jemná psychologická drobnokresba patří k tomu, co Legátové jde. V sociálně laděné story navíc spisovatelka celkem obstojně dokáže zbrzdit i svou (byť popíranou) zálibu v určité didaktičnosti.
Druhý text, Příběh profesora Mrože, má nejblíž k odlehčené povídce s detektivní zápletkou, tady jako bychom cítili dokonce čapkovsky přiměřený smysl pro dějovou zkratku a zaujetí pro dialogičnost, která nám mimo jiné připomíná, že máme co do činění i s dramatičkou desítek divadelních a rozhlasových her.
Nejpropracovanější a zároveň nejdelší detektivkou je třetí text nazvaný Vražda v lomu. Nebylo by férové prozrazovat zápletku, takže se spokojme s konstatováním, že Legátová tady suverénně rozbalila svou matematicky přesnou hru s postavami, které dokáže oživovat "zevnitř".
Čtveřici případů pak završuje nejproblematičtější kratší text Boušek, v podstatě dialog mezi zestárlým Ryškou a adolescentem, z jehož pubertální zmatenosti se postupně vyloupne citlivá povaha (nejen) ochránce psů. Legátové však v žánru detektivky zjevně víc sluší prostor pro velkoformátovější šachovou partii.
Napínavé retro
Kdybychom chtěli ještě naposledy s nadsázkou využít rafinované dvojznačnosti titulu Nic není tak prosté, pak by to bylo možné i v tom smyslu, že nás Legátová zase překvapila.
A paradoxně opět svou staronovou tváří – totiž řemeslnou bravurou, s níž coby zkušená literátka dokáže přeskakovat z žánru do žánru, aniž by její literární dílo ztratilo jistotu rukopisu i glanc.
Přiznejme si však i fakt, že stín výjimečně baladických Želar i stylisticky vybroušené novely Jozova Hanule Květa Legátová nepřekročila. Na druhou stranu, kdyby se tak stalo, bylo by už opravdu s podivem, že by tato spisovatelka byla pro většinové publikum "objevena" až roku 2001, ve svých jedenaosmdesáti letech.
Čtenářům, kteří holdují tradičnímu žánru české detektivky lze čtveřici příběhů bez uzardění doporučit s varováním či spíše konstatováním, že jde místy v popisu reálií o úsměvné, leč napínavé a čtivé retro.
KVĚTA LEGÁTOVÁ - Nic není tak prosté
Pistorius 2006, počet stran 204, cena 219 korun.
Hodnocení MF DNES: 70%
