Příjemné přitom je, že se Trottola s Boustrophédonem nedublují, ba právě naopak: každé představení přináší něco jiného. Trottolovská fantazie Volchok uspokojí snílky, vtipná godotovská parafráze Court-Miracles s loutkami zase nadchne všechny, kdo potřebují alespoň náznak děje.
Ani jednomu nechybí originalita, křehkost a vtip, obě inscenace se pohybují na samém vrcholu technické dokonalosti.
Válečné klaunství
Umělci z Le Boustrophédon jsou na programu Letné trochu upozadění, příběh válečných invalidů, kteří v zázemí na dosah válečného běsnění zabíjejí čas jednorukým žonglováním nebo jednonohým bruslením, nicméně dokáže zaujmout možná víc než "headlinerský" Cirque Trottola.
Koordinace lidí a loutek, které herci ovládají vším, čím dokážou hýbat (takže se divák marně snaží rozklíčovat, která noha patří které osobě), je obdivuhodná, stejně jako něžný cynismus, s nímž autoři předkládají ve své podstatě velmi drastická válečná fakta.
Krkolomné kousky, jako je překotné bruslení či chůze po provaze spojená s vedením loutky, kuriozity v podobě živých krys, jež vtipně reagují na konkrétní situace a v neposlední řadě téma, které se nese v humorném duchu, ale zanechává pachuť hořkosti: to vše Le Boustrophédon vytahuje ze škatulky předskokanů a dává mu punc mimořádné události.
Kouzlo ledabylosti
O umění tria jménem Cirque Trottola, hlavního taháku Letné, naopak nikdo nikdy nepochyboval: lístky na představení Volchok šly na odbyt nejrychleji ze všech. Nutno říct, že právem.
Akrobacii, jež se pohybuje na hranici lidských možností, provádějí hromotluk Mads a uličnicky éterická Titoune se zdánlivou ledabylostí, přičemž ani v těch nejvypjatějších situacích neopomenou přidat výraz.
Když Titoune balancuje na žebříku vztyčeném z hrany smetáku (s nímž její kolega ke všemu zametá podlahu), divákům tuhne krev žilách, ale dívku s plachým kukučem to nerozhodí, ba právě naopak.
Ve chvíli, kdy se z žebříku ladně přehoupne na hrazdu, zatváří se jako někdo, kdo je v takové výšce poprvé a s parťákem u stropu rozehrává plnohodnotnou hereckou etudu.
Poetika obyčejnosti a neokázalosti, která prostupuje všemi čísly - ať už je to souboj s balíky slámy nebo "jen" žonglování s obyčejným tácem - je tím největším bonusem, který Cirque Trottola nabízí. Člověk odchází s pocitem, že vlastně neviděl nic extrémního, i když se mu cestou ze šapitó podlamují kolena. Letní Letná se letos skutečně blýskla.
