Osmadvacetiletá Veronika Lazorčáková byla oceněna Cenou Thálie pro činoherečku do 33 let. Na slavnostním večeru zaujala vedle výměny ceny i krátkou scénkou s moderátorem Janem Cinou. Talentovaná herečka působící v pražském Divadle v Dlouhé zaujala třeba jako Olga v Oblomovovi, Ester ve Viktorovi nebo Hedvička v kusu 407 gramů z Bohumila Hrabala. Má za sebou ale už i zkušenost z první scény, hraje nejmladší ze Tří sester ve Stavovském divadle.
Berete to jako zhodnocení vaší dosavadní práce?
Určitě. Je to čest a velká zodpovědnost. Musím se snažit, aby ta kvalita v příštích letech neklesla.
Měla jste nějaké zprávy, že je taková cena na spadnutí?
Musím říci, že šlo o moji nejhorší roli. Dozvěděla jsem se to totiž už v listopadu dopisem a musela to až do dneška tajit. Nejbližší rodina to věděla, ale před kamarády jsem nesměla nic říci.
Když se podíváte na své role, tipla byste nějakou, která právě mohla porotu oslovit? Třeba Tři sestry?
Tři sestry pro mne byly zásadní, velká zkušenost. Ale to samé mohu říci o roli Olgy v Oblomovovi. Necelý půlrok jsem se zde musela učit operní zpěv, abych byla schopná zpívat tak nějak přijatelně operní árii. To byla velká škola.
Může vám cena otevřít možnosti ve filmu či seriálech?
To se uvidí. Upřímně se přiznám, že nejsem úplně seriálový typ. Ale vzhledem k tomu, že práce před kamerou obecně je jiná než v divadle, ráda bych to zažila. Uvidíme, zda to přijde kvůli ceně či třeba jen tak.
Proslýchá se, že byste mohla hrát nastálo v Národním divadle - je to už oficiální?
Je to tak, rozhodla jsem se po oslovení zdejším uměleckým šéfem Danielem Špinarem odejít z Dlouhé a od září zkusit angažmá v Národním divadle.
