Pod iniciačním vlivem Čechoameričana D. J. Růžičky, jenž z New Yorku přivezl do Prahy ideu "čistých" fotografií, tedy prací, jejichž negativy a pozitivy se obejdou bez manuálních, ke kreslířství a malířství inklinujících "vylepšení", vešli Josef Sudek, Adolf Schneeberger, Lauschmann a někteří další do programového konfliktu se zavedenými pořádky.
"Růžičkovo heslo dokonalý negativ = dokonalá zvětšenina, volba civilních motivů z každodenního života s přitakáním sociálnímu žánru a tematice lidské práce - to byl program nejmladší generace," píše historik fotografie Jan Mlčoch v textu umístěném v pražské Galerii Josefa Sudka, kde nyní probíhá komorní výstava připomínající Lauschmannovo dílo z 20. a z první poloviny 30. let, což je nejuznávanější etapa autorova fotografování.
"Delší dobu zrající generační rozkol v amatérském prostředí vyvrcholil roku 1927 článkem Rudolfa Paďouka, na který reagoval v následujícím ročníku Fotografického obzoru Jan Lauschmann článkem Po proudu, propagujícím nové tvůrčí i technologické postupy. Byl také jedním z prvních českých fotografů, kteří měli v letech 1926-27 samostatné autorské výstavy v pražských klubových místnostech a roku 1934 dokonce v Londýně," dodává Mlčoch.
Ale dějiny si hrají. Expozice představuje hrstku Lauschmannových prací, které sice jsou plodem oné metody, jež před nějakými 85 lety demonstrovala víru v nepřikrášlované zobrazovací možnosti fotografie, jenže dnes převážnou většinu právě těchto Lauschmannových prací vnímáme jako přelíbezné, vizuálně uhlazené momentky a motivy, které se zobrazovací věrností, jak jí rozumíme my, nemají moc společného.
Na propagačním letáku k výstavě je Lauschmannův snímek z roku 1927 Dlažba. Ten sice je vzorným příkladem ostrosti a vůbec realističnosti, která přitom nepostrádá tajemství, avšak to je vytváření optického klamu! Ještě kromě exponátu Skalní útes a dvou kompozic z Barrandova je totiž výstava sestavena z fotografií líbezně vykreslených, silně poetizujících.
Typickým příkladem je snímek žebráka, v minulosti nejednou zneužitý coby obraz nelidskosti první republiky: fakticky ten záběr postrádá sociální naléhavost. Veškeré hrany jsou zde i mnohde jinde měkce kreslícím objektivem - a to doslova - obroušeny.
Aby mi bylo správně rozuměno: tohle nechce být kritika Jana Lauschmanna. Jeho díla zůstávají půvabná, obrazově vytříbená, nicméně fotografický a technologický vývoj jim z valné časti odňal původní avantgardnost, ne-li radikálnost. Což je normální, dá se říct obecný vývoj, vlastně koloběh. Avšak expozice v Galerii Josefa Sudka tento dech času pomíjí, natož aby jej tematizovala, což je docela škoda.
JAN LAUSCHMANN - Praha - Brno
Galerie Josefa Sudka, Úvoz 24, Praha 1, kurátor Jan Mlčoch. Výstava trvá do 20. dubna; v březnu otevřeno středa až neděle 11-17 hod., v dubnu 11-19 hod.
Hodnocení MF DNES: 60%
