Tehdy se Sheryl Crow dostávala z autorské i osobní krize, navíc potřebovala album, které by ji potvrdilo v roli americké písničkářské hvězdy.
Zpěvačka přizdobila a přisladila hitovku Soak Up The Sun tak, aby ji nešlo přeslechnout. Byl to jednoznačný úspěch, i když píseň vybočovala z celkového tónu desky C’mon, C’mon. Rozhodně se pak Sheryl Crow uklidnila.
Podobné efektní tahy neměla novinka Wildflower zapotřebí. Deska tvoří sourodý celek jedenácti písní prozářených křehkým, avšak emotivním hlasem zpěvačky.
Dá se říci, že její vokál působí jako světlo uprostřed hudby, která třeba v písni Live It Up přidá na rytmickém důrazu. Protiváhou jsou vláčné písně typu I Don’t Wanna Know, ve kterých se decentně přidávají jemnější tóny smyčců.
Nebo je zde zasněná skladba Chances Are, plná nadýchaných tónů kláves i jemně těkavých rytmů.
Sheryl Crow (1962) se pohybuje spíše v ověřených proudech americké hudby, ve které se spojuje tradice folkových bardů, lidových muzikantů i rockerů. Dobře je to slyšet v poslední skladbě Where Has All The Love Gone, která zní spontánně i proaranžovaně, jako by vznikla na půl cesty mezi muzikantskou ulicí a studiem.
Sheryl Crow, jíž autorsky pomáhal instrumentalista Jeff Trott, potřebuje emotivní motivaci. Ona musí být nervem, k němuž se sbíhají všechny hudební nitky. Jedině tak dokáže otisknout do písní maximum ze své osobnosti.
Zdá se, že romance s cyklistou Lancem Armstrongem, kterého Sheryl Crow loni doprovázela i do Prahy, odstartovala pozitivní tvůrčí proces. I když Armstrongovo jméno v textech nepadne a písně mají spíše obecnější, pocitové vyznění, písničkářka mu desku věnovala. Zato poměrně často opakuje slovo srdce.
Ze zamilované Sheryl Crow mají užitek i posluchači. Dostávají desku, která vyrůstá z přirozených melodií a uhrane nikoli efekty, ale spíše křehkostí.
