Se skupinou The Bad Seeds, která písničkáře provází od počátku osmdesátých let, je to podobné. Kapela kolem kytaristů Micka Harveye a Blixy Bargelda šetří třaskavou směsicí blues, punku, berlínského šansonu a vzteklého hluku, která se valila ze "starých" alb From Her To Eternity, Tender Prey nebo Henry's Dream. V písni Fifteen Feet Of Pure White Snow se vymaňuje z volného šansonového tempa a v refrénech křísí starý třesk, sebeironické volání Oh My Lord, ve kterém se unavená hvězda snaží vyvléknout ze svého osudu, se zase stále stupňuje a končí hněvivou palbou všech nástrojů.
Muzikantské barvy a Caveovy pocity defilují na této desce v mnoha podobách. Jako by si všichni chtěli připomenout, co se v nich za léta nastřádalo - název novinky Už nikdy se nerozejdeme asi platí i pro Cavea a jeho šestičlennou muzikantskou sestavu, rozšířenou tentokrát o krásně prosté hlasy sester Kate a Anny McGarrigleových. Souznění je tu naprosté a přenáší se i do jemných výrazových nuancí. Cave si může dovolit vroucnou baladu Sweetheart Come, ze které by jiní udělali kýč, nebo vláčnou tichou píseň We Came Along This Road.
Můj psací stroj ztichl jako hrob a moje piano skončilo v rohu s vylámanými zuby, zpívá Cave ve skladbě Hallelujah. Hned několika písněmi se potácí opotřebovaná a nepraktická postava, která se nedokáže rozhodnout. Možná je to sám Cave, možná někdo jiný, každopádně zpěvák na něho shlíží s posměšným humorem. Tenhle hrdina těžko navazuje komunikaci, cítí se spolu s ostatními lidmi zamrzlý pod patnácti stopami bílého sněhu (Fifteen Feet Of Pure White Snow) a děsí ho pokrytecké pánbíčkářství v písni God Is The House. Cave si vymýšlí i bizarní situace, když ironicky líčí, jak znavená vyčerpaná země puká pod amatéry, diletanty, kovboji i šašky "s malými umělohmotnými mobily". Nadhledem i humorem Cave shazuje tragickou vážnost, která provází písňové příběhy z výtečné desky No More Shall We Part, a otevírá si tak dveře do budoucnosti.
Snad jen Leonard Cohen je podobně charismatickou postavou, na jejíž další desky publikum tak rádo čeká.
Muzikantské barvy a Caveovy pocity defilují na této desce v mnoha podobách. Jako by si všichni chtěli připomenout, co se v nich za léta nastřádalo - název novinky Už nikdy se nerozejdeme asi platí i pro Cavea a jeho šestičlennou muzikantskou sestavu, rozšířenou tentokrát o krásně prosté hlasy sester Kate a Anny McGarrigleových. Souznění je tu naprosté a přenáší se i do jemných výrazových nuancí. Cave si může dovolit vroucnou baladu Sweetheart Come, ze které by jiní udělali kýč, nebo vláčnou tichou píseň We Came Along This Road.
Můj psací stroj ztichl jako hrob a moje piano skončilo v rohu s vylámanými zuby, zpívá Cave ve skladbě Hallelujah. Hned několika písněmi se potácí opotřebovaná a nepraktická postava, která se nedokáže rozhodnout. Možná je to sám Cave, možná někdo jiný, každopádně zpěvák na něho shlíží s posměšným humorem. Tenhle hrdina těžko navazuje komunikaci, cítí se spolu s ostatními lidmi zamrzlý pod patnácti stopami bílého sněhu (Fifteen Feet Of Pure White Snow) a děsí ho pokrytecké pánbíčkářství v písni God Is The House. Cave si vymýšlí i bizarní situace, když ironicky líčí, jak znavená vyčerpaná země puká pod amatéry, diletanty, kovboji i šašky "s malými umělohmotnými mobily". Nadhledem i humorem Cave shazuje tragickou vážnost, která provází písňové příběhy z výtečné desky No More Shall We Part, a otevírá si tak dveře do budoucnosti.
Snad jen Leonard Cohen je podobně charismatickou postavou, na jejíž další desky publikum tak rádo čeká.
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
 Australský hudebník Nick Cave. |
