Má složitou strukturu, která však čtenáři přináší uspokojení z porozumění, má nečekané, ale logicky vyvoditelné zvraty, aktuální téma, pečlivě vykreslené postavy. Ostatně všechno, co Larsson popisuje, má za sebou propracovanou kresbu skutečného města a skutečného života, otevřenou a pulzující společnost se všemi jejími moderními hříchy. A o těch nejbrutálnějších Larsson píše, a ty nehrůznější musí jeho hrdinové odhalit.
Úleva na straně 377
Novinář Mikael Blomkvist se ovšem na hackerské schopnosti své dřívější parťačky Lisbeth Salanderové může tentokrát spoléhat mnohem méně, než by rád. Přestože je právě ona těžištěm knihy a příběh jejího dětství naznačený v minulém díle se konečně začne rozplétat, zmizí tahle úžasná hubená všeho schopná potetovaná bisexuální anarchistka na straně 208 a není k nalezení.
Málokdy zažije čtenář takovou úlevu, jako když se na straně 377 zase vrátí. Lisbeth Salanderová je totiž podezřelá z vraždy tří lidí a "sama proti celému Švédsku, což je docela pěkná, přehledná a jednoznačná rovnice".
Larsson psal pro zábavu, teď je ikonou
|
Švédský novinář a spisovatel Stieg Larsson dal za svou kariéru jediný rozhovor. Krátce na to zemřel na infarkt. "Detektivky jsou jedna z nejoblíbenějších forem zábavy vůbec. Výborně se tedy hodí, když chcete skutečně něco říct," řekl.Další výrazné ženy
O matematické rovnice jde v knize také. Předně však jde o dopadení zločinců, kteří z bývalých zemí ruské federace vozí mladinké prostitutky. A to je něco, co Lisbeth Salanderová, žena, která nenávidí muže, kteří nenávidí ženy, nemůže strpět. Tentokrát však Salanderová není jediná výrazná žena mezi hrdinkami knihy. Těžko říct, jestli je to zapříčiněné genderově citlivou skandinávskou společností nebo jestli jde o Larssonův osobní boj.
V každém případě jsou jeho hrdinky vyšetřujícími policistkami, sympatickými lesbami, doktorkami kriminologie, úspěšnými redakčními šéfkami i boxerkami. A nechtějí strpět to, že existují muži, kteří stále ještě v ženách vidí jen o málo víc než ty zkrocené dívky z Ruska, které by jim měly být po vůli. Larsson definitivně zatočil s tradiční představou mužské společnosti a šovinisty postavil na pranýř. Jako by dokázal beletristicky aplikovat eseje o symbolickém násilí i foucaultovské teorie moci.
Strhující závěr
Závěr Dívky, která si hrála s ohněm je strhující. První díl zakončil Larsson vyřešením dvou případů a neodpustil si epilog, který vyznění knihy posunul a zároveň naladil čtenáře na druhý díl. Konec druhého dílu je ovšem také tak trochu autorskou zradou. Larsson nechal čtenáře stát na posledním schodě a nedovolil mu dokončit výstup – chybí opravdu jen zlomyslný nápis "…pokračování příště".
I když se čtenář může třást vzteky, neupře autorovi, že právě v tom je síla jeho detektivek. Netvoří uzavřený celek, ale teprve s přečtením poslední řádky poslední knihy se spojí, dají smysl. A i když je čtenář uspokojen řešením samostatné hádanky, která je v každé Larssonově knize palčivá, zbývají ještě ty menší záhady ze života Salanderové, které se přelévají do dalších dílů. I když ta, co zůstala na konci druhého dílu, je na hranici života a smrti.
STIEG LARSSON - Dívka, která si hrála s ohněm
Host 2009, 603 stran, 389 korun.
Hodnocení MF DNES: 90 %
