Do světové špičky však bezesporu patří i americká mezzosopranistka Jennifer Larmoreová, která vystoupila v pátek ve Smetanově síni Obecního domu. Připravila si program, který odpovídal typu jejího hlasu: bohatého, temného a průrazného, který proudí lehce, krásně volně a flexibilně.
Začala dvěma áriemi hlavního hrdiny z Händelova Julia Caesara, které podala s mimořádnou kultivovaností. Dlužno říci, že Larmoreová velmi dbá na působivé, klenuté a vyrovnané vedení frází.
Dokonce tak, že někdy může vznikat dojem, že zpívá jakoby z nadhledu a že drží odstup od skladby i od sebe samotné. Není prostě živelným výbušným typem, ale přesto je vynikající zpěvačka.
Její způsob zpěvu by se dal popsat jako skvostné předvádění skvělého hudebního čísla, byť - naštěstí - nepomíjí ani text. Pro hudbu Rossiniho je jako stvořená, což dokázala v ukázkách z opery Semiramide a Popelka. Elegantně podala i Mozartovu koncertní árii Non temer, amato bene. Když přišla řada na habaneru z Carmen, přišla Larmoreová s růží, a zatímco suverénně zpívala, decentně špásovala s členy orchestru i s italským dirigentem Markem Guidarinim.
Ten byl další hvězdou večera, neboť dovedl Pražskou komorní filharmonii k detailně vypracovanému doprovodu i k brilantnímu provedení orchestrálních předeher, jež proložily jednotlivé výstupy sólistky.
Jako přídavek si Larmoreová vybrala parodické číslo I Want To Be A Primadonna (Chci být primadonou) od irsko-amerického skladatele přelomu 19. a 20. století Victora Herberta. Árie si bere na paškál manýry zpěvaček. Larmoreová diváky rozesmála nejen česky pronesenou větou "Maestro prosím", ale i různými grimasami, pózami a dalšími legráckami, jimiž výstup doprovázela. Přitom byla neustále šarmantní, ukázněnou, dokonalou dámou.
Když tak člověk celý večer poslouchal hlas, který od posledního pražského vystoupení Larmoreové před třemi lety dál vyzrál, říkal si, jak je dobře, když se zpěváci drží řemesla a nevrhají se do lákavých a efektních, leč pro ně nevhodných rolí. Larmoreová nikam nespěchá. A tak možná klidně a důstojně dojde v budoucnosti dál, než by se mohlo zdát.
