Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Laputa je lokál, kam se chodí za náladou jedné generace

  8:55aktualizováno  8:55
Je lépe napsaný i natočený než Hany, nesází na vnější efekty, ale sleduje podobné téma - náladu jedné generace. Film Laputa s Terezou Voříškovou v hlavní roli vstupuje do kin.

Filmová Laputa je kavárna, přesněji ušmudlaný lokál pro spřízněná nočňátka. Vládne mu dívka, kterou někteří štamgasti provázejí až do kumbálu s postelí - než se vrátí ke svým dětem, manželkám, milenkám. A hrdinka, v níž se Tereza Voříšková dočkala výrazné role, vlastně neví, koho a co chce.

Ví jen, co nechce: žádná studia, žádné cestování, žádné ambice ani poslání. Její svět je Laputa. Věří, že jí stačí. Věční studenti Scenáristka Lucie Bokšteflová je silnější v portrétech žen než mužských figurek a režisér Jakub Šmíd inscenuje náladově přesné, i když trochu monotónní studentské cvičení v daném prostoru.

Fotogalerie

Zjevně sice cílí na diváckou generaci, kterou zobrazuje a která si jako každé pokolení před ní i po ní připadá výjimečná, nicméně svým způsobem je Laputa zajímavější pro rodiče zastoupené na plátně bohužel jen epizodou matky v podání Ivany Chýlkové. Protože pro dříve narozené může být objevem buřičství polistopadových dětí, zde prezentované nechutí k jakémukoli snažení, průlomu, zájmu, úspěchu.

Věční studenti škol i života - film zbytečně akcentuje umělecké profese kameramana, básníka, muzikanta - zažívají nekonečnou smyčku zauzlených debat, flámů a známostí, pocitově i jazykově výstižnou, ale v trpné bezvýchodnosti začarovaného kruhu paradoxně dost únavnou.

Samota po zavírací době Hraje se živočichopis malé komunity spojené jedním barovým pultem, opravdu výtečnou muzikou a důvěrnou hospodskou žvanivostí o čemkoli včetně výkladu snů, do něhož si každý může projektovat vlastní azylové zastávky na rutinní cestě z práce domů. Jenže navenek pospolité leporelo neumožňuje divákovi vytvořit si bližší vztah k té či oné postavě včetně dívky, kterou všichni chtějí, využívají a se zavírací dobou opouštějí.

Laputa

Česko, 2015, 93 min

Režie: Jakub Šmíd

Hrají: Tereza Voříšková, Igor Orozovič, Alena Bazalová, Marika Šoposká, Petr Stach a další

Hodnocení: 55 %

Jen tak být šťastní Atmosféra rádoby bohémské putyky někdy postačí k vědomí sounáležitosti či k pozdní soukromé nostalgii, filmařsky však zážitek limituje. Člověka pak v mezidobí existenčního kolovrátku maně napadá, jestli hrdinové i publikum vůbec tuší, proč se jejich domovská kavárna nazývá Laputa, jestli znají stejnojmenný létající ostrov pro vyvolené z Gulliverových cest od Jonathana Swifta, jestli vědí o jeho japonské animované verzi nebo o motivu ve filmu Pavla Juráčka Případ pro začínajícího kata. Nejen dané souvislosti posouvají Laputu do kategorie artových děl, i když pro část diváků tak činí nejspíše skrytěji než její filmový výraz sám.

Rebelové bez příčiny v sobě nosí pokaždé něco dojemného, ať hodlají měnit svět, nebo naopak „jen tak být šťastní“. Vždy se mohou jedněm jevit podivínsky a druhým naopak sympaticky, když jako postava Voříškové bezelstně přiznají - Ne, nemám gril ani troubu. A nikdy neselžou mile podroušení mimoňové s vděčnými hláškami typu - Co chtít od života? To se musím jít zeptat, mám okno.

Jenže to všechno už tu bylo. A pokud se ufňukané generační sebezpytování drží pouze pocitového bezčasí prázdnoty a zmaru, těžko najde pochopení těch, kdo od mládí očekávají vzpouru. Nebo alespoň víc sebeironie







Hlavní zprávy

Baví vás vaření?
Baví vás vaření?

Inspirujte se recepty na eMimino.cz

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.