Gabriela Beňačková

Gabriela Beňačková | foto: Janáčkův máj

La Scala zahajuje sezonu, ve Vojácích se do ní vrací Gabriela Beňačková

  • 0
Blíží se 7. prosinec a s ním i svátek svatého Ambrože. V tento den otvírá tradičně novou sezonu nejslavnější italský operní dům, milánská La Scala.

Premiéra je každoročně i velkou společenskou událostí, navštěvovanou mnoha celebritami. Obávaní galeristé, schopní vybučet největší hvězdy, však letos asi zůstanou ukáznění. Hlídají si totiž hlavně italské opery a letos je na programu německý titul, Fidelio od Ludwiga van Beethovena.

Příští sezonu se objeví na repertoáru také Monteverdiho Korunovace Poppey v režii Roberta Wilsona, Verdiho Aida pod taktovkou Zubina Mehty, Bizetova Carmen s Elinou Garančou a José Curou, Rossiniho Otello s Juanem Diegem Flórezem, Pucciniho nedokončená Turandot, se závěrem přikomponovaným Lucianem Beriem, ařada dalších titulů operních i baletních.

Modernu zastupují Vojáci od německého skladatele dvacátého století Bernda Aloise Zimmermanna, jakási dramatická freska líčící dopady války na život vojáků i civilistů. V inscenaci, kterou La Scala převzala od Salcburského festivalu, se v jedné z řady rolí objeví i sopranistka Gabriela Beňačková. Podle elektronického archivu La Scaly se na její jeviště vrací po více než dvaceti letech, naposledy tu měla roku 1991 komorní písňový recitál. Bude jediným českým umělcem, který v La Scale v této sezoně vystoupí.

A jelikož obsazení, ač na kvalitní světové úrovni, přece jen nenabízí hvězdy formátu Jonase Kaufmanna, největší pozornost je upřena na dirigenta Daniela Barenboima. Ten v uplynulých devíti letech La Scalu umělecky profiloval, nejprve jako hlavní hostující dirigent, poté jako hudební ředitel. Velmi zaneprázdněný maestro, který se proslavil mimo jiné úsilím o sblížení Židů a Arabů pomocí hudby, se teď loučí. Funkce generálního ředitele se již ujal Alexander Pereira, dosavadní šéf Salcburského festivalu, a k němu se od 1. ledna připojí významný italský dirigent Riccardo Chailly jako umělecký šéf.

Dvojice má do La Scaly přivést mnohem více zvučných jmen, vrátit někdejší lesk, který v posledních letech poněkud zmatněl, a také divadlo ekonomicky stabilizovat. Přes potíže však La Scala zůstala patrně jediným italským operním domem, jemuž se díky relativně velkorysé podpoře vyhýbají finanční i umělecké turbulence.