"Kdo si koupí album Sámera nebo Šárky, ať si pořídí desku šíleného Hejmy, který se na ně tak vytahoval. Ať fešák ukáže, jak on dělá muziku. A tohle je moje odpověď. S touhle deskou jdeme do přímého komerčního střetu se superstars," hřímá Hejma a směje se pod svým jižanským kloboukem.
Nový fenomén vtáhl i do své hry, na desku nazpíval své SuperStar Blues. "Snažil jsem se jít po pocitu superstars. Představoval jsem si, jak jim asi musí být a jaké řeší dilema. Zvláště když vidí, že soutěž je žene do světa, který je veliký a jemuž nerozumí. Ale hrozně tam chtějí, a přitom nevědí, jak se to na nich podepíše. Píseň se původně jmenovala Strašidelná. Napsal jsem ji letos v srpnu," vzpomíná Hejma.
L.L. Jetel je trochu jiná kapela než Žlutý pes, Hejmova slavná bluesrocková i popová parta. Nová skupina hraje vlastní i převzaté písně v zemitém stylu, který posvěcují dvě legendy: kytarista Radim Hladík, duše kapely Blue Effect, a Erno Šedivý, někdejší bubeník Flamenga a Primitives Group.
"Není to takzvaný projekt lidí, kteří se sejdou jednou ve studiu. Nejdřív vznikla parta, která hrála pro radost, teprve pak jsme začali dělat desku. První koncert jsme měli před rokem a půl pod názvem Los Losos," vysvětluje Hejma.
"Vrátili jsme se ke kořenům, které v sobě mají i další generace. Soudím tak podle svých dětí a vnuků. Hrajeme, jak nám zobák narostl," dodává Radim Hladík.
Na nové desce Ondřej Hejma & L.L. Jetel se objeví legendární Gloria od irského barda Van Morrisona nebo starý olympický song Psychiatrický prášek.
"Tenkrát jsem neměl rád Olympic. Ovšem tahle písnička se mi dostala do genů. My jsme si prostě odpočítali: tři, čtyři a zahráli Psychiatrický prášek. Tak, jak ho máme v sobě. A tak je to i s dalšími převzatými věcmi, které nám vlezly do ucha. Někde uvnitř jsme si je přežvýkali a vyplivli ven v této podobě," vysvětluje Radim Hladík, který vymyslel pro styl kapely označení "ruční práce".
"Časem si každá kapela vytvoří nějaký rukopis a rádia si z něj začnou vybírat věci, které se jim hodí. Takhle vznikl virtuální obraz Žlutého psa, který lidi znají z rádií. Na koncertu pak zírají, že kapela zní jinak. Chtěli jsme se vyhnout virtuálnímu obrazu. Na desce hrajeme úplně stejně jako na pódiu," vysvětluje Hejma.
