Na rozdíl od Seifertové se Toman komické golemiádě vyhýbá. Jeho příběh má od začátku do konce temnou, až osudovou tóninu, pronikají do něj ozvuky mystického židovského učení kabala, myšlenky ze spisů rabiho Löwa, cituje i žalozpěv Avigdora Karo o vraždění v pražském ghettu.
Autor se podle svých slov snažil při psaní co nejvěrněji popsat život zdejší židovské obce na přelomu 16. a 17. století.
Pečlivé studium je na knížce vidět: hodnověrnost a zachycení židovsko-křesťanských vztahů v renesanční Praze patří mezi její nepopiratelné přednosti. Informativní ráz potvrzuje i obsáhlejší doslov a poznámkový aparát, který rozkrývá jednotlivé narážky v textu.
Dva světy oddělené zdí
Nakonec nejde jen o knihu, ale o celý projekt Můj Golem "na podporu soužití většiny s menšinami", což zní v kontextu se starou golemovskou pověstí poněkud zvláštně. Byl podpořen Mezinárodním visegrádským fondem a obnáší i vydání v polštině a maďarštině, vystoupení ve školách, knihovnách a kulturních centrech (jak autor uvádí v závěrečném poděkování).
Osou vyprávění je příběh mladíka Jakuba, který si má vzít rabínovu dceru Leu. Moudrý rabín (jméno rabi Löw tu ani jedinou nepadne, i když předobraz je zřejmý) s Jakubem vede diskuse o životě, manželství, náboženství, dějinách a hlavně o židovské identitě a vztahu ke křesťanskému světu. Symbolickým dělítkem je neprostupná zeď pražského ghetta, ostatně z "druhého", vzdušnějšího břehu pochází i Jakubova platonická láska Klára, dcera hodináře.
Rabín poněkud mimozemský
Toman sice sympaticky propojuje dávný mýtus s milostným, osobním příběhem, ne vždy se mu to však daří. Postavy (snad s výjimkou drzé Ley a sluhy Chajma), jež mají být zmítány city, působí neživotně.
Autor si sice vypomáhá motivem studených a horkých rukou, jakýmsi teploměrem Jakubových emocí, ale omílá ho tak často, až se stává nechtěně komický. A když se na konci Jakubovi narodí dcera, jako by se narodila voskové figuríně. Postava rabína je ještě mimozemštější, snad žádná jeho věta nezní obyčejně, je to však leckdy za každou cenu.
Přesto není Můj Golem, bohatě prokládaný černobílými, lehce komiksovými ilustracemi Hany Puchové, špatná kniha. Mnohým rodičům asi dobře poslouží k výkladu o středověké Praze a židovském vlivu, o kulturních stereotypech a předsudcích. Škoda jen, že v něm není méně osvěty a více meyrinkovsky horečné fantazie.
Marek Toman: Můj Golem
Vydalo Argo, ilustrovala Hana Puchová.
161 stran, 248 korun.
Hodnocení MF DNES: 60 %
