V devadesátých letech patřily Kurtizány k tahounům domácí klubové scény. Výrazným impulzem bylo vítězství v prestižní soutěži Marlboro Rock-In, následovaly desky Ubiquity, Strach a 2000?.
Na konci minulé dekády se však kapela odmlčela. Trvalo to pět let, než se v roce 2002 vrátila s nahrávkou Medium. Už na ní se zkušenější a dospělejší skupina posunula od někdejší směsi hardcorové agrese s pozůstatky rané gotické odcizenosti.
Novinka Chemie logicky pokračuje v nastoupené cestě. Stále zkušenější producent a vyspělejší skladatel Tomáš Vartecký si pohrává s monstrózními riffy, ale inteligentně pracuje i s jakoby podprahově nenápadnými, leč o to trvanlivějšími melodiemi. - ukázky z CD najdete ZDE
Vznikla pulzující deska s pozoruhodnou vnitřní dynamikou. Skladby převážně stojí na výtečných riffech, které jedou jako cirkulárka, ale často zároveň zatají dech jakoby mimoděk dodanou nápaditou texturou.
Kurtizány nikdy nebyly jen Vartecký. Za jeho kytarou s elegantní neokázalostí plní rytmický prostor Jiří Tille a Viking, se svými možnostmi statečně bojuje i Simon - frontman s mocným charismatem, ale omezeným výrazem.
Všechno ale velice dobře zapadá do sebe. Pochybovat netřeba ani o některých zdánlivě slabších, jednodušeji postavených skladbách, které by vedle skvostů formátu Naruby nebo Chci tvoji hlavu samy o sobě neobstály.
Třeba hned úvodní Vyhoďme ho z kola ven vyznívá trochu monotónně, suše. Ale byl to nejspíš záměr. Jde přece o celkovou atmosféru a tady se - ruku v ruce s texty - případné pochybnosti rozplývají.
Sotva něco lépe vykreslí poselství Kurtizán, než úvodní potemněle varovné poselství - slogan: "Nezáleží na tom, kdo jsme, ale co si lidi myslí."
Nesmírně lákavý je i zvuk alba, pojící zemitost crossoverové klasiky z minulé dekády s moderní náladou na pomezí neo hard coru, emo rocku či post rocku.
Kurtizány z 25. avenue - Chemie
Sony BMG, délka CD 40:01
