Šlo od scénického čtení k útvarům, které lze v případě Sofoklova Oidipa, Calderonova dramatu Život je sen nebo Marlowova Fausta považovat za samostatné inscenace. Totéž platí i o posledním sklepním nastudování Macbetha.
U inscenací této Shakespearovy hry z poslední doby jsem měl často pocit, že čarodějnice jsou trpěny pouze pro závěrečný efekt. Jestliže je pojetí Františka Derflera znovu vrací do hry, není v tom žádný samoúčel.
Jejich šálivá deklamace i pohyby, obzvláště úvodní mihotavé vlnění v zlověstném přítmí, hlubinně korespondují s Macbethovým nitrem, v němž temná rozhodnutí zrají podobně, jako se zakuklují larvy.
Viktor Skála je coby Macbeth silný v dětinsky bezradném choulení, kdy se vzpírá zcela upadnout do vleku ženiny vůle, i ve chvílích vražedného vzepětí své "vůle k moci" a zvěrské hrůzy z přízraků.
V trochu hektickém "zápasnickém" závěru mu dochází dvojsečnost věšteb, ale není zcela jasné, zda nahlédl i vlastní lidskou bídu.
V postavě Lady Macbeth jako by se sečetl dosavadní strmý herecký růst Heleny Dvořákové. Rozložení emocí v úvodu je místy poněkud "neekonomické". Avšak při blouznivých výbuších smíchu střídaného s pláčem, při šíleném mluvení z cesty i ve scéně zoufalého drhnutí "zkrvavených" rukou o podlahu je mimořádně silná exprese úměrná reliéfní přesnosti.
Z těch ostatních nelze přehlédnout Ladislava Lakomého (Duncan) a Jana Mazáka – jeho Banquo je přesvědčivý, z jednoho kusu. Erika Stárková dokázala zvládnout bezbrannou Lady Macduff i proradné démonické vábení čarodějnice nr. 1.
Českému divadlu mnohdy chybí vedle jazykové a pohybové kultivace i obecná kultura a schopnost být neotrocky věrný textu i autorovi. Divadlo U stolu tomuto poklesu vědomě čelí – a pozvolna se stává svého druhu školou.
WILLIAM SHAKESPEARE - Macbeth
CED Brno, Divadlo U stolu. Přeložil Jiří Josek, režie František Derfler, hrají Viktor Skála, Helena Dvořáková, Ladislav Lakomý a další. Délka 80 minut.
Hodnocení MF DNES: 80%
