Je známo, že český karbanátek (podobně sekaná) je jedinečný druh tukové krmě ze strouhanky, vydávající se za masný produkt.
Občan sobě koupí místo tří housek housky dvě plus karbanátek. Zamastí si prsty, které by si od chleba nezamastil, a zkazí žaludek, který by si jinak nezkazil.
Karbanátek tedy můžeme nahlížet jako společensky akceptované falzum: všichni dobře vědí, čím je, přesto jej konzumují jako to, čím není (totiž masem).
Nedostatek tučných odřezků a šlach a nadbytek kapusty dal v předminulém století vzniknout karbanátku kapustovému: vzhledem a chutí se málo lišil od stejně málo maso obsahujícího vzoru – karbanátku bez přívlastků.
V polovině devadesátých let minulého století pro změnu stoupala na nějakou dobu cena kapusty ke hvězdám – jako česká odpověď na ceny exotického ovoce – a výrobci kapustových karbanátků začali nahrazovat kapustu vepřovým masem. A protože i strouhanka tehdy podražila a ceny vepřového naopak poklesly, poměr masa, dá-li se to tak nazvat, v kapustovém karbanátku výrazně vzrostl.
Šlo o podvod? Byl falešný kapustový karbanátek falešný? Byl falešný pravý kapustový karbanátek jako nápodoba karbanátku? Byl v omylu strávník, jenž pokládal falešný kapustový karbanátek za karbanátek, nevěda, že je kapustový s podvrženým masem namísto kapusty? Anebo byl podveden gurmán dožadující se karbanátku kapustového?
Je množství (či absence) kapusty směrodatné (směrodatná) pro pravost kapustového karbanátku, případně pro pravost karbanátku o sobě? Co je vůbec vhodným kritériem pravosti karbanátku? Liší se karbanátek kapustový a masný, chceme-li jej tak nazývat, přestože chuť mají stejnou?
Tomáš Kulka se nám pokusil v knize Umění a falzum odpovědět na tyto otázky alespoň zástupně, na příkladu výtvarného umění. To je – na rozdíl od málo trvanlivých a efemérních karbanátků – přece jen lépe uchopitelné.
A pokud vědecká společnost přijme Kulkovy závěry, lze očekávat nejspíš pokrok i v otázce pravosti karbanátků. Vskutku: Tomáš Kulka navrhuje v umění rozlišovat mezi hodnotou uměleckou a hodnotou estetickou.
Přeloženo do řeči karbanátků: mezi originalitou procedury zaměňující vepřové za kapustu (či naopak), potažmo cenou karbanátku, a mezi jeho chutí, která však může být horší i u lepšího karbanátku.
Z Kulkovy čtivé knihy na nás dýchá, jistěže falešná, atmosféra dob již dávno minulých. Pravost či opravdovost je dnes pojmem relativním – pod pravou Italskou zmrzlinou v Pařížské ulici v Praze se skrývá zmrzlina z provozovny Dolního Josefova, pravá Věstonická venuše pochází z Předmostí a pravá Duchampova "ready Made" záchodová mísa byla vyrobena na zakázku dle plánů mistrových.
A konečně: málokterý z teoretiků umění, kteří pronášejí moudra o odlišitelnosti falza, viděl na vlastní oči byť jen jediný originál.
Nikde totiž žádné nejsou. V době všudypřítomných falz je neekonomické zabývat se tím, co je falzum. Je vhodnější zabývat se tím, co falzum není.
Nuže, vznikne-li snad taková pochybnost, řešení je pak snadné a bezbolestné: sporný objekt urychleně falzem nahradit, originál zničit (téhož docílíme restaurováním). Tím se nemůže nic pokazit, je po mudrování a ceny to neohrozí.
