Vybraná jídla, prvotřídní vína, desítky hostů a nachystané proslovy – vše je připraveno k poctě magnáta Helgeho, jenž za přítomnosti široké rodiny a dalších pozvaných oslavuje šedesáté narozeniny.
Jeden z řečníků, syn Christian, však místo blahopřání veřejně obviní despotického otce ze zneužívání svých dětí. Film Thomase Vintenberka a Mogense Rukova Rodinná slavnost natočený podle manifestu Dogma 95 rychle zaujal také divadelníky.
"Již po premiéře filmoví kritici psali, že Rodinná slavnost skrývá velký divadelní potenciál," říká dramaturg Martin Kubran. A ten nezůstal nevyužit: divadelní adaptace, pod kterou je podepsán Bo Hansen, rychle obešla evropská jeviště.
Možnost vidět jedno z nejzajímavějších zpracování v podání drážďanské činohry a v režii Michaela Thalheimera mělo v roce 2001 publikum Pražského divadelního festivalu německého jazyka: diváci Thalheimerovy inscenace se stali účastníky večírku a zasedli ke stolu spolu s herci.
V Česku Rodinnou slavnost uvedli studenti JAMU, nyní se textu chopil pražský Činoherní klub ve spolupráci se slovenským Divadlem Aréna. Inscenaci nastudoval Martin Čičvák s dvojím obsazením, českým a slovenským. Zatímco slovenská verze premiéru již měla, česká si ji odbude v pondělí.
Dvě tváře jedné inscenace pojí nejen jeden režisér, ale také představitel role otce Juraj Kukura. "Pro režiséra i dramaturga je to velké dobrodružství, protože hru jsme často zkoušeli s polovinou českých a slovenských herců.
Každý herec do hry vnesl své téma," konstatuje Martin Čičvák. Přestože v Praze by diváci měli obvykle vidět "domácí" herce, například Matěje Dadáka, Barboru Kodetovou či Pavla Kikinčuka, počítá se i se slovenskými alternacemi či příležitostnou výměnou.
"Již jen čtení textu je strhující, navíc autoři nezůstali žádné z postav nic dlužni, takže všichni herci si přijdou na své," tvrdí režisér Čičvák, který zároveň naznačil, že i v komorním Činoherním klubu přišel na řešení, jak vytvořit iluzi oslavy se sto padesáti hosty.
V Divadle Aréna měl situaci snazší: slovenská scéna je zhruba třikrát větší než v Činoherním klubu. Podle Čičváka hra nenese jen silné společenské a tabuizované téma, ale má i symbolické, archetypální rozměry.
"Rodinná oslava má rozměry antického dramatu. Děti, které se chtějí vymanit z vlivu mocného otce, který na ně klade tak vysoké nároky, že nutně v životě stále selhávají. V postupném rozkrývání vztahů se text zase blíží Čechovovi," dodal režisér.
"Poslední Helgeho proslov k dětem – ‚Vím, že až se dnes rozejdete, už vás asi nikdy neuvidím. Ale chci, abyste věděli, že ať budete kdekoli, vždy zůstanete mými dětmi...‘ – to je něco jako kletba. Jako děti se nikdy nezbaví otcova stínu. Nikdy z nich nebudou dospělí lidé. Nebudou šťastní," dodává Juraj Kukura.
