Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kubišová: Svý jsem si už odbojovala

  12:01aktualizováno  12:01
Martě Kubišové bude zanedlouho šedesát. Občas vzpomíná na nejdramatičtější momenty svého života: jak po ní střílel budoucí manžel, jak ji zatýkala policie... I na ten nejhorší den, kdy přišla o první dítě a upadla do klinické smrti. Ale pokaždé se vrací ke zvířatům, tak jsou pro ni hlavním tématem, nic důležitějšího než smečka zvířat není. Snad jen dcera Kateřina. "Dáme si spolu sraz v chovatelských potřebách," přála si nejprve. Pak ale nakupovat nepřišla. "Musíte přijet za mnou," omlouvala se udýchaně do telefonu, "zdrhl mi pes, tak ho honím okolo domu..." Kafe uvařila do hrnku s kočičkou. V jejím malém bytě je vzduch jako ve zverimexu. Má tu tři psy, tři kočky. Elegantní fenka Ganiet, jejíž předkové naháněli v poušti antilopy, není na návštěvu zvědavá. "Neštěkej a sedni!" okřikuje ji panička. Pak si zapaluje dámskou cigaretu. Za dvě hodiny povídání zvládne půl krabičky. Ke zvířatům se nakonec dostane...
Nedávno jsem vás viděl na koncertě, kde jste jako přídavek zpívala Modlitbu pro Martu. Všechny sloky, ne jako v listopadu 1989, kdy jste si na Václavském náměstí vzpomněla na jedinou. Ani se nechce věřit, že se z vás ta nádherná slova vypařila.
Ale vždyť jsem od sedmdesátého roku ani nekníkla! To není jen Modlitba, třeba i Hey Jude studenti uměli, ale já slova zapomněla. Pochopte, že jsem měla dvě klinické smrti a dlouho si nevybavovala různé situace...

Nepředbíhejme, ta smutná doba přišla až na začátku sedmé dekády. Léta šedesátá pro vás musela být veselejší.
Co se týče muziky, byla zalitá sluncem. Hudbě se dařilo v celém světě. A zamíchejte si to kafe, stydne vám. Nějak jsem se nakonec smířila s tím, že se písněmi budu živit a nazpívala jsem dvě stě singlů, jenže pak přišla normalizace a kauza s podvrženou pornografickou fotkou, na které jsem prý byla já... Ta znamenala zákaz činnosti a konec zpěvačky Kubišové.

A konec legrace.
To zase ne, často jsme se scházeli na různých chalupách. To už jsem byla vdaná za režiséra Jana Němce, jehož dobrým kamarádem byl třeba Juraj Jakubisko, ten u nás byl velice často. Němec výborně vaří, takže se u nás na Slapech pořádaly večeře. On po nich sklidil potlesk a já mohla po všech umýt nádobí. Teprve v jedenasedmdesátém to začalo být divoké - všichni jsme se tehdy pokoušeli o rodiny, ale u mě se to nepodařilo. O dítě jsem přišla v osmém měsíci a skončila v klinické smrti.

Myslíte si, že na tuto tragédii měly vliv tlaky ze strany režimu?
Snad... Já dodnes nevím, proč jsem najednou měla ze všech stran pojištěnou smrt. Když jsem se probrala, porodník mi povídá, že jsem slezla hrobníkovi z lopaty, a já se ho ptám: co máme? Nic, odpověděl.

Musela jste být zralá na psychiatra - ztráta zaměstnání, pak dítěte, navíc říkáte, že jste ještě dlouho byla "vygumovaná"...
A já ne a ne se zbláznit. Němec moc chtěl, abychom spolu odešli z republiky, ale já namítala, že to nemá cenu. Ruští bratři přece za dva roky pudou. Ale oni nešli. Tak jsem řekla: Jdi ven sám, když seš takovej dobrodruh, já tady zůstanu. Na osmadvacetiletou holku toho bylo už dost.

Jak jste přežila další měsíce?
Když jsem nemohla zpívat, dostala jsem od západoněmeckého vydavatelství Polydor jako odstupné tisíc marek a koupila si televizi. U ní jsem lepila v šestém patře sídliště Prosek sáčky na hračky a snažila se moc nepřemýšlet. Naštěstí jsem měla dva pudlíky, s nimiž občas bylo třeba jít ven, a pejskaři jsou upovídaní... Aspoň to bylo docela dobrý.

Fanoušci rychle zapomněli

Působíte na mě skoro jako feministka, a proto se chci ještě jednou vrátit k režiséru Němcovi. Slyšel jsem, že jste si ho vzala i po tom, co na vás střílel.

Když se v mém bytě ozvala střelba, už jsem s ním dávno chodila. Myslela jsem si, že někdo sedí na lampě a pokouší se mě zabít, ale policie zjistila, že to z auta udělal můj přítel Němec. Byl opilej.

Marta Kubišová

Zpěvačku čekají kulaté narozeniny - narodila se 1. listopadu roku 1942 v Českých Budějovicích.
Na pódiu poprvé zpívala v sedmnácti letech, roku 1961 vyhrála konkurz do pardubického Stop-divadla. V roce 1963 odešla do plzeňského divadla Alfa, o rok později do pražského Rokoka. Třikrát v letech 1966, 1968 a 1969 vyhrála anketu Zlatý slavík. Její píseň Modlitba pro Martu stala symbolem Pražského jara. Režim se ji rozhodl zdiskreditovat pornografickými fotografiemi, na nichž byla zpěvačce podobná dívka. Na základě podvrhů jí byla zakázána činnost. V únoru 1970 se rozpadla skupina Golden Kids, kterou spolu s Kubišovou tvořili Helena Vondráčková a Václav Neckář. Roku 1969 se vdala za režiséra Jana Němce. Na začátku roku 1971 předčasně porodila a lékaři zachraňovali zpěvačku z klinické smrti. V roce 1973 se rozvedla, režisér poté emigroval do USA.V roce 1974 se provdala za režiséra Jana Moravce a později jako jedna z prvních podepsala Chartu 77. V červnu 1979 se jí narodila dcera Kateřina. Kubišová s ní odjela na Vysočinu a tři roky se věnovala jenom jí. V roce 1981 nastoupila jako úřednice do podniku Výstavba hlavního města Prahy. V téže době se rozvedla s Moravcem. Je spoluautorkou televizního pořadu Chcete mě? a jedinou herečkou muzikálu Líp se loučí v neděli. Za tuto roli získala letos cenu Thálie.

Opravdu vám ta střelba mohla ublížit?

Lítaly kolem mne kulky. Ale slíbil mi, že s těma vylomeninama přestane, když si ho vezmu. Že jen chtěl vystřílet můj monogram do stropu. Babička pak vždycky říkala: Ona jde na rande se svým vrahem!

Místo, abyste ho zavrhla jako šílence, jste mu odpustila?
Já to na jednu stranu chápala - jeho parta, to byli slavní, zaběhnutí umělci, každý jejich film byl na nějakou cenu a najednou se neměli možnost předvést. Tak se scházeli v Junioru v Žitné ulici, tam se namazali, a pak volali manželkám, ať je rozvezeme. Já na Slapech hupsla do auťáku, přijela do Prahy a muž mi řekl: "Neschopen převozu." Tak jsem jela zpátky sama na Slapy.

Asi se nevyznám v lidech... Na mne skutečně působíte jako suverénní dáma, která nikomu služku dělat nebude.
Mám dost dlouho trpělivost, a potom vybouchnu, seberu se, půjčím si od maminky čtyři stovky na rozvod a už se mnou nehne ani deset tanků.

Jak jste na tom byla po rozvodu finančně?
V těch špatných letech mě podporoval bratr, který odjel v červenci 1968 podnikat do Kanady. Taky jedna teta z Německa a hlavně maminka. Já nastoupila jako písařka za tisíc korun měsíčně, a přitom jsem měla psy. Tak jsem aspoň prodala auťák, abych za ně mohla platit daně.

Tenkrát jste ještě byla dost známá. To vás občas nepodpořili fanoušci?
Dokud je váš obličej vláčen televizí, jste slavný. Ale jakmile je na vaši osobu embargo, lidi rychle zapomenou.

Nikdy nepřišel cizí člověk s penězi?
Občas jen někdo pozdravil a potřásl mi rukou.

Tvoje máma byla zpěvačka

Hned roku 1974 jste si vzala dalšího režiséra, Němcova kamaráda Jana Moravce. S ním konečně přišlo vymodlené dítě.

To bylo až čtvrtým rokem toho manželství. V době, kdy jsem už rezignovala, a říkala si: vždyť je tolik bezdětných párů, třeba Havlovi! Bylo po Chartě a dost se zatýkalo. Když mi porodník vzkázal, že má výborné prášky, odpověděla jsem mu, že zrovna teď by to už nebylo dobrý. Ale ono se to povedlo.

Věděla dcera v dětství, jakou má její máma minulost?
Ne, že jsem kdysi byla slavná, to vytáhla až z babičky. Vždyť i moje staré fotky se ztratily při stěhování sklepa.

Proč jste se počátkem osmdesátých let rozvedla i podruhé?
Jednoho dne mi otec Kateřiny řekl, že bychom mohli žít dohromady s jeho novým miminkem i přítelkyní. Odjela jsem na chalupu a na stůl položila rozvod. Pak teprve začalo peklo! Žila jsem s ním ještě pět a půl roku po rozvodu na kordy, takže jsme museli bydlet na směny. My s Kačenkou od pěti odpoledne do sedmi ráno, jinak on.
Kateřina asi neměla idylické dětství, když si pro maminku občas přijeli policisté.
Ona to ani netušila, že mě chytli těsně před tím, než jsem pro ni šla do školky. I takovou ostudu mi dělali, že se o holku musela do večera starat učitelka.

Dieta? Miluju zmrzlinku

Chápete, proč se vás nezastala třeba kolegyně a kamarádka Helena Vondráčková? Vliv přece měla, pravděpodobně i u politiků.

To nešlo. Člověk do problému nechtěl zatahovat jiné lidi, kteří by mu ani nemohli rozumět. My jsme se s Helenou třeba i potkaly a povídaly si o životě, ale každá jsme už žila jinak - byla jsem zapřažená v normálním pracovním procesu, takže i když ona chtěla zajít do hospody, já nemohla.

Skutečně vás neužíralo, že Helena může tvořit, je slavná a na vás se zapomíná?
Řekla jsem si, že to asi bylo ve hvězdách. Budu zpívat jen do sedmdesátého roku, a pak střih, začne úplně jiná etapa.

Jenže vy jste se v listopadu před třinácti lety vrátila. Pár měsíců jste byla slavná jako o dvacet let dřív, ale pak už nikdy. Nepodcenila jste po revoluci kariéru zpěvačky? Neměla jste se víc zajímat o vizážisty a plastické chirurgy?
Jsem pohodlnější člověk, a tohle chce úsilí. Zrovna Helena vypadá teď dobře, ale za jakou cenu? Zjistí, že se nevejde do kostýmu, tak mi říká: Jsem tlustá, nežeru. A já na to: Ty jdeš po koncertě spát hladová? Jo. Napije se sodovky a jde do postele. To je život k ničemu. Já si dám zmrzlinku, a když mi zachutná, sním i celou vaničku.

Barevná žížala pro Havla

Od šedesátých let se dobře znáte s Václavem Havlem a vždy jste o něm hovořila s láskou. Skutečně vás nikdy nezklamal?

Přísně odděluju Vaška kamaráda a Havla prezidenta. Když se přijde podívat do divadla co právě hraju, je to vždycky ten starý dobrý Václav. Ale jako diplomat musí dodržovat protokol, a tak se často zdá, že se vzdálil lidem. Jenže když je na Hradě, opravdu nemůže s nikým jezdit opékat buřty.

Byla jste výborná přítelkyně jeho prví manželky. To vás nezarazilo, že se Havel už v době její vážné nemoci stýkal s Dagmar Veškrnovou?
Byla jsem jediná z jeho přátel, kdo o tom vztahu nevěděl. Když jel s Dagmar na ples, vysvětlovala jsem všem známým, že když Olga nemůže, musí mít Václav na tancování jinou. Tak pozval první herečku Vinohradského divadla...

Z odstupem let vás to na prezidentovi nemrzí?
To je těžké. V umělecké branži mě už nic podobného zklamat nemůže. Mezi těmito lidmi si už netroufám nic odhadnout, a tak za nimi raději ani moc nechodím.

Havel je kmotrem vaší dcery, znají se spolu?
No jistě. Když přišel roku 1990 na mou porevoluční premiéru v Lucerně, sešli jsme se ve zvukovém voze a Kačenka byla hrozně dojemná: "Prosím tě, když jsi teď tím prezidentem, můžu ti ještě tykat?" ptala se.

Věděla v osmdesátých letech, že je její kmotr ve vězení?
Ano, Olga Havlová mě prosila, ať Kateřina maluje hodně barevné obrázky, protože ve vězení je šeď. A tak holka malovala o zabití, udělala třeba zelenou žížalu s červeným šátečkem a hned jsme to poslali do vězení.

Vraťme se do politické současnosti. Na plese Čtyřkoalice jste zpívala z přesvědčení?
To byl podvod. Zavolali mi tenkrát, že má Demokratická unie večírek. Tak jsem na Žofíně zazpívala, a až pak zjistila, že je to ples Čtyřkoalice. Naštvalo mě to.

Byla jste volit?
Ne, žádná strana mi už není sympatická, snad právě mimo DEU, která vždy výrazně podporovala střední a malé podnikání. To je program, na kterém se Rakousko postavilo. Ale já už se v police nikdy angažovat nebudu, svý jsem si odbojovala.

Dopis proti zoo

Vy nemáte ráda zoologické zahrady?
Těžce jsem se smiřovala s tím, že ještě existují, začátkem jedenadvacátého století je to přežitek, ale budiž... Taky jsem tam kdysi Kačenku vzala, když chtěla vidět vlka.

Nedávno jste přišla kvůli zoo o dlouholetou nedotknutelnost. Vzpomínáte ještě, jak k vám roku 1989 přišla studentka se slovy "paní Kubišová, vy jste naše madona?" Morální autoritu jste si udržela léta, ale stačil jeden otevřený dopis v novinách, a kdekdo si myslí, že "se Kubiška zbláznila". Takže s odstupem - popravovala se při povodních v Praze zvířata, jak jste v něm se dvěma dalšími televizními spolupracovníky uvedla?
Vážím si řadových zaměstnanců zoo, ti v kritických dnech vyvinuli obrovské úsilí. Jenže pozdě. Když viděli, že pořád tolik cedí a Budějovice nebo Krumlov plavou, měli hned vytáhnout zvířata co nejvýš. Oni začali v pondělí večer nosit želvy a ptáky dva metry nad předpokládanou padesátiletou vodu, a tam se jim pak stejně všechno utopilo.

Co jste tehdy dělala vy?
Lidé mě bombardovali telefonáty: tohle přeci nejde, chtějí střílet slona, udělejte něco! Jenže já bydlím na druhém břehu a všechny mosty byly zavřené. Dcera aspoň volala do loděnic a sháněla ponton, ale ze zoo jí přišla textovka "děkujeme za sympatie, vše je v pořádku." Druhý den jdu do zverimexu a tam mi rozbrečená prodavačka ukazuje, že zabili lva, hrošici i šimpanze. A jak asi mohl dopadnout slon, když byl v zahradě zazděný?

Co vaši pouštní psi, azavarové? Netrápí se v bytečku u věčně zaneprázdněné umělkyně?
Netrápí. Já se jim dost věnuju a nechávám je vyběhat v lese. A pes je k člověku, na jeho rytmus si navykne, stejně jako kočka nebo slepice.

Japonská hrdinka

Zdá se, že vám úplně vyhovuje život se zvířaty, dcerou a maminkou.
Skutečně nemám čas na nějaké velké společenské styky. Někdy už mi docházejí síly a večer jsem prostě nemožná. Občas někdo zavolá a řekne, přijď, ale já odpovídám, že nedožiju ani zpráv. Někdy usnu se psem tady v tom sofa.

V lednu jdete do důchodu. Odpočinete si?
Musím pracovat až do smrti. Nemám úspory a moje penze bude okolo devíti tisíc. Sedm a půl platím za nájem. Tak co chcete dělat?

Přivydělávat byste si mohla občasnými návraty v triu Golden Kids, střední a starší generace ty skladby ctí.
Asi dva roky jsme vystupovali, ale pak se Vašek Neckářů vzbouřil, protože byl třeba tři měsíce klid, a pak tři vystoupení v řadě, a my se museli znova naučit hlasy i texty. A tvrdej profík Helena navíc občas řekla před představením, že je Vašek tlustej jako prase, čímž ho nutně rozhodila.

Ve vašem životě se dlouho neobjevil muž. Občas se vás na to někdo zeptá, a vy odpovíte, že kvůli těm několika nutným opravám do roka ho přece nepotřebujete. Já vám nechci vnucovat chlapa, ale ta odpověď mě mrzí: Copak jsme jen opraváři?
Ale ne, popravdě spíš nemám čas a taky se mě chlapi bojej. Ty psi a kočky tady budou vždycky moje jednička, a s tím se muži neradi smiřujou.

Po revoluci jste několikrát vystupovala za hranicemi. Mají o vás ještě cizinci zájem?
V Japonsku jsem hrdinka. Loni tam o mě natočili úspěšný film, a teď se mnou chce mluvit každá japonská delegace, která se objeví v Praze. Zvou mě do Tokia na vystoupení, ale já nemůžu ty zvířata nechat jenom s Kačenkou. Není to s nima jednoduché, ani si nemůžu objednat nikoho na mytí oken, protože by ho pes okamžitě tahal ze štaflí.

Thálie 2001: Marta Kubišová.

Marta Kubišová a její vášeň: elegantní pouštní psi azavarové. Kolem nich se točí celá domácnost v malém pražském bytě.

Marta Kubišová.

Kdysi slavné trio Golden Kids ve složení Václav Neckář, Helena Vondráčková a Marta Kubišová (zleva).

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Primavera Sound 2014: Arcade Fire
RECENZE: Arcade Fire v novince vsadili na retro, závěr trochu nudí

Přízeň, kterou si kanadská kapela Arcade Fire získá svou aktuální deskou u posluchačů, se asi bude lámat podle toho, jak kdo má, nebo nemá rád „osmdesátkový“...  celý článek

Robbie Williams (14. listopadu 2013)
Robbie Williams svou show v Praze odzpívá klidně i vsedě

Britský zpěvák Robbie Williams dorazí přesně za týden na pražské Letiště Letňany. Představí tu písně z aktuální desky The Heavy Entertainment Show, ale hlavně...  celý článek

Klára Vytisková
Festival na ostrově v Budapešti odstartuje Pink. Zazpívá Klára Vytisková

Nemůže to být malá událost, když její „minus první“, tedy zahřívací den už ve středu vyvrcholí vystoupením zpěvačky Pink. Sziget Festival, jedna z největších...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.