Do nouzovských studií Sono sice přijíždím až poslední den z termínu, který si na nahrávání první půlky nové desky kapela Kryštof vyhradila, ale žádná nervozita nebo pocit nestíhání není na muzikantech vidět. "Musíme chvíli počkat," zdržují dokonce na dvorku studia, ale je to proto, že uvnitř je zrovna čerstvý andělský objev roku, zpěvačka Lenny, a zkouší nahrávat vokály do písničky Každé ráno, ze které by mohl být časem singl. "Ona ještě nikdy nezpívala v češtině, tak uvidíme, jestli jí to vůbec půjde a bude to fungovat," říká mezi dveřmi zpěvák Richard Krajčo. "Prostě to zkoušíme."
Pop na stadionech
Pět písniček, které si kapela naplánovala nahrát, je víceméně hotových a poslední den zbyl na pilování detailů. Proto jsou všichni v klidu a zdá se, že toto natáčení zatím oproti tomu minulému nepoznalo stres. Než si Lenny před mikrofonem vypiluje češtinu, je na čase seznámit se s americkými producenty Yaronem Fuchsem a Idem Zmishlanym, které Kryštof přizval už na desku Inzerát.
Teď z New Yorku přiletěli znovu a s mnohem konkrétnějšími plány. "Na desce Inzerát jsme se neznali a jen se oťukávali. Dorazili jsme do Prahy, potkali se s kapelou na grilovačce u Richarda a druhý den už jsme točili ve studiu," líčí Fuchs poměrně hektické předchozí natáčení. "Netušili jsme, jak budou hrát, nakolik budou přístupní našim návrhům a co očekávají."
Teď už všichni věděli, do čeho jdou. Před vlastním natáčením si několikrát vyměnili a upravili demoverze. Kapela přišla dobře připravená, s vědomím, že bude písničky znovu nahrávat dohromady, a producenti s nadšením pro práci, kterou si doma jen tak nevyzkoušejí.
"V Americe máte buď stadionové rockové kapely, nebo čistě popové projekty pro rádia. U Kryštofa máme unikátní možnost tyhle dva přístupy smíchat," vysvětlují producenti, proč jsou z práce s "největší českou kapelou současnosti", jak skupinu titulují, tak nadšení, že s úsměvem od ucha k uchu skáčou kolem míchacího pultu.
Přitom jsou však pořád docela striktní. I když se kapela hrne do studia, aby si poslechla, jak Lenny svůj part nahrála, Fusch a Zmishlany poměrně tvrdě zavelí, že tuhle verzi před novinářem pustit nemohou, dokud ji pořádně nesmíchají a neujistí se, že v písničce její hlas správně zní a hraje.
To však neznamená, že by byla seance ve studiu bez překvapení.
Slepit, co nejde
Richard Krajčo zatahuje závěsy, kterým do spodní režie studií Sono praží jarní sluníčko. Všichni si sedají, atmosféra se zklidňuje, nicméně alespoň po očku sledují reakce na první písničku Každé ráno.
Mají proč. Elektronický beat, osmdesátkové synťáky a kytarový refrén signalizují nečekanou změnu, kterou kapela na novou desku chystá. Pořád má svůj sound, ale stylově se evidentně snaží neustrnout. "Mně to až tak nepřijde," kroutí hlavou Richard Krajčo, když říkám, že to je razantní změna zvuku. "Ale možná už jsme s těmi písničkami jenom moc dlouho."
Aniž by věděli, o čem se v češtině právě bavíme, vmísí se do hovoru poměrně přesně k tématu i producenti. "Naším cílem je udělat desku, která zní, jako když rocková hvězda dělá opravdu cool pop," vysvětluje Yaron Fuchs. Mezi inspirační zdroje tak patří velmi rozdílné věci. "Od skupiny 1975 přes Daft Punk až po Mumford & Sons, to všechno v moderní, současné produkci," doplňuje Zmishlany.
To, proč mluví o poslední jmenované kapele, je jasné až z dalších ukázek, hlavně z písničky Mou vinou, v níž klenutý, zpěvný popový refrén ústí ze sloky s country a folkovými kytarami. "Chceme doříct, co jsme minule, kdy jsme měli na natáčení celé desky jen deset dní, naznačili třeba v písni Ze scénářů," říká k ní Krajčo. "Chtěl jsem tentokrát napsat takové písničky, které bych dneska rád slyšel od svých oblíbených kapel," dodává k chystané desce.
Richard Krajčo a Ido Zmishlany ve studiu Sono během natáčení sedmé studiové desky kapely Kryštof (květen 2014)
Nejvýraznější z nich se jmenuje Srdce Beat a podle všeho by to měl být i první singl. I on překvapí zejména výraznou rytmikou, ve které kapela myslela na rádia i stadiony. Stejně jako v další ukázce, písni Toužím, se vyjevuje další trumf chystané desky, totiž velmi osobní texty, ve kterých se Krajčo podle všeho vyrovnává s nelehkým osobním obdobím, jímž si prošel. "Já pořád toužím, ať tě to pálí," zpívá v refrénu písničky o snaze "slepit, co už nejde".
Poslední z nových skladeb, které jsou hotové, se jmenuje Invaze a je zase úplně odjinud. Kapela ji nahrála na jeden záběr. Má balkánskou rytmiku, která se v refrénech střídá s až filmovými plochami a divnosti jí dodává vokodér na Krajčově hlase. "Zatím ale nevíme, jestli ho tam necháme," brání písničku kapela.
Na to, jak to dopadne, si posluchači musí ještě přes rok počkat. V druhé půlce nahrávání, plánované po prázdninách, se může stát ledacos a ve výsledku nemusí platit nic, co se tu za posledních deset dnů udělalo. Ale už při odchodu ze studia je každopádně jasné, že nové album Kryštof bude netradiční a hodně zajímavé.
