Srovnání s Pink Floyd je na místě. Radiohead modelují plochy tónů, aniž nudí; úchvatně křehké melodie se vynořují ze zvukových konstrukcí. Instrumentálka Treefingers, v níž duní vzdálené zvony a plné tóny se chvějí jako hladina při zemětřesení, vyzařuje emoce i skrytý příběh. Ten tušíme kdesi ve spodních proudech. Sedí i srovnání s německými robotiky Kraftwerk: Radiohead uhranou prostředky, kterými rockové skupiny obvykle nevládnou. Pod jejich dotyky se technologie mění v poezii.
V podstatě celá deska je postavena na písničkách maskovaných dlouhými instrumentálními úvody, ukrytých za závoji syčivých zvuků, schovaných v jakýchsi dunách hudebního prostoru, který se přeskupuje jako tekuté písky. V titulní písni Kid A je hlas Thoma Yorka zdeformovaný k nepoznání, zatlačený do kouta; přesně vyjádřená úzkost. Naopak v The National Anhem se hlas stává vůdčí silou skladby, kterou v závěru nečekaně promění živý chaotický jazz s výkřiky trubek.
Chladně táhlá melodie Now To Disappear Completely je obnažena takřka do naha a její účinek se zesiluje s jejím trváním. Yorke dokola volá "To není happening, nejsem tady" a přispívá k pocitům beznaděje spolu s apaticky šumícími smyčci. Suché třesky, sykoty a rytmické kaskády elektroniky vytvářejí skladbu Idioteque, v níž se i Yorkovo dětské kvílení řídí kmitajícími tempy. Zároveň Radiohead vtiskli téhle strojové kombinaci emoce, asi jako když Bůh modeloval Zemi z neživé hmoty. Spojení exaltovaného vokálu a stresujícího rytmického tikotu, obvyklé postupy v taneční hudbě, kapela mistrovsky využila ve skladbě Morning Bell.
Ale když zapomeneme na všechny ty moderní postupy, které určily sound téhle rozmanité a chytře sestavené skládačky, zůstává tu silné zázemí výborného skladatelského řemesla. Kapela se je naučila skrývat nebo vytvářet dojem, jako by nešlo o nic mimořádného - a to si mohou dovolit jen velcí frajeři.
V podstatě celá deska je postavena na písničkách maskovaných dlouhými instrumentálními úvody, ukrytých za závoji syčivých zvuků, schovaných v jakýchsi dunách hudebního prostoru, který se přeskupuje jako tekuté písky. V titulní písni Kid A je hlas Thoma Yorka zdeformovaný k nepoznání, zatlačený do kouta; přesně vyjádřená úzkost. Naopak v The National Anhem se hlas stává vůdčí silou skladby, kterou v závěru nečekaně promění živý chaotický jazz s výkřiky trubek.
Chladně táhlá melodie Now To Disappear Completely je obnažena takřka do naha a její účinek se zesiluje s jejím trváním. Yorke dokola volá "To není happening, nejsem tady" a přispívá k pocitům beznaděje spolu s apaticky šumícími smyčci. Suché třesky, sykoty a rytmické kaskády elektroniky vytvářejí skladbu Idioteque, v níž se i Yorkovo dětské kvílení řídí kmitajícími tempy. Zároveň Radiohead vtiskli téhle strojové kombinaci emoce, asi jako když Bůh modeloval Zemi z neživé hmoty. Spojení exaltovaného vokálu a stresujícího rytmického tikotu, obvyklé postupy v taneční hudbě, kapela mistrovsky využila ve skladbě Morning Bell.
Ale když zapomeneme na všechny ty moderní postupy, které určily sound téhle rozmanité a chytře sestavené skládačky, zůstává tu silné zázemí výborného skladatelského řemesla. Kapela se je naučila skrývat nebo vytvářet dojem, jako by nešlo o nic mimořádného - a to si mohou dovolit jen velcí frajeři.
 Radiohead |
