Kdo miluje velký prostor, hluboká panoramata, bohatou výpravu a důmyslné bitevní scény, ocitne se na filmu Krvavé pobřeží ve svém živlu. Přesně jako jeden z prvních diváků, který prohlásil: "Tak na tohle jsem čekal od Pána prstenů." Uhrančivá podívaná přitom nabízí víc než jen klukovskou hru na vojáčky, i když mystických výšin Pána prstenů či Tygra a draka se nedotkne.
Největší a nejdražší
Děj filmu se odehrává v roce 208 v Číně za vlády dynastie Han. Císař byl pouhou figurkou v mocenském boji muže, jenž na svém tažení rozpoutal tolik brutality, že se proti němu spojili vládcové několika území. Vleklá válka pak vyvrcholila nejslavnější řeží čínské historie – bitvou u Rudého útesu, podle nějž se film jmenuje v originále.
Režisér John Woo, který se narodil v Číně a po hongkongských začátcích korunoval svou hollywoodskou kariéru filmy Živý terč, Operace: Zlomený šíp či Tváří v tvář, sáhl po více než sedm set let staré knize, jež bitvu popisuje. Myslel si na ni už dávno, ale přes dvacet let čekal na technické a finanční zázemí. Našel je při svém návratu do Číny; tamní armáda mu dala k dispozici na tisíc vojáků a výsledný dvoudílný epos trvá bezmála pět hodin – pro Asii.
Do zbytku světa včetně Česka míří stopadesátiminutový sestřih obou částí. Na monumentálnosti a filmařské bravuře mu to neubírá, jen jistá odtažitost vyprávění probouzí zvědavost, zda nůžkám za oběť nepadly podstatnější okamžiky než válečná vřava. Specialista na bojové scény, k jehož obdivovatelům patří Quentin Tarantino, si přizval oscarového architekta Tygra a draka Tima Jipa a jen závěrečnou bitvu plánoval rok.
Pro zajímavost: nechal vystavět osmnáct funkčních lodí, další dvě tisícovky jich vzešly z počítače, na tisíce se počítali též statisté. Točilo se devět měsíců a s rozpočtem osmdesát milionů dolarů se Krvavé pobřeží stalo nejdražším čínským filmem všech dob.
Čas na něhu
Řečeno v nadsázce, z Pána prstenů si Krvavé pobřeží bere princip spojenců a rytířského ducha. Evropan se v záplavě postav hůře orientuje, i když mu tvůrci situaci usnadnili tradičním dělením sil na "zlé", kteří zabíjejí i ženy a děti, a "hodné", chránící prosté rolníky na ústupu.
Krev teče od počátku, leč v obrazech vskutku velkolepých. Nejde o povšechný masakr na způsob hrdinské fresky, nýbrž o bojový balet s jedinečnou choreografií, počínaje soubojem s nemluvnětem na zádech a konče okamžikem, kdy obránci oslepí nepřítele odrazem světla na svých štítech.
Brutální tanec se nebojí z masy vytáhnout detaily, čímž Krvavé pobřeží dostává nátěr staré dobré rukodělné práce, ještě znásobené nekonečným mraveništěm komparzistů. Protože se drží historického žánru, schází filmu snový nádech pohádkového mýtu, jaký z Tygra a draka učinil legendu, nicméně i John Woo si umí diváka podmanit jemnějšími způsoby.
Třeba když do vojenského cvičení vpustí něžný motiv dětské flétny a s ním mrazivou chvíli strachu – ostatně s hudbou režisér zachází vůbec mistrně. Krvavé pobřeží sice zosobňuje chlapskou kroniku bijců, stratégů a diplomatů, ale do hry přivede i bojovnou princeznu – jakousi čínskou Šárku – a také překrásnou osudovou ženu ve stylu Heleny Trojské, jejíž milostné scény s manželem působí neskonale čistě, důvěrně a jímavě.
Nicméně podstatu tvoří válečnické umění: malebné i fascinující přeskupování šiků, léčky a la Jan Žižka ve zvětšeném měřítku, um osobních bitek s exotickými zbraněmi, výzvědy, pasti, štvanice. Výsledkem je docela napínavá podívaná, a když plátno rozvlní obří válečná flotila, zatají se dech. Citově se Krvavé pobřeží sice diváka příliš nedotkne, ale filmařsky budí úžas. Slovem nádhera.
Krvavé pobřeží
Čína, režie John Woo, hrají T. Kaneširo, Čen Čang, Jun Hu, Š. Nakamura, tit., 147 min.
Hodnocení MF DNES: 70 %
