Jde totiž o ptákovinu tak bezelstně čirou, že jiné ambice ani nepředstírá, a hlavně ji zdobí Uma Thurmanová. V roli dámské obdoby Supermana, spojující sílu svalů se slabostí zhrzené milenky, je tak dojemná, že ji kino vskutku upřímně lituje – a přitom se válí smíchy.
Zakyslá knihovnice
Uznávaný komediograf Ivan Reitman, režisér Krotitelů duchů či Dvojčat, zvolil látku dlouholetého scenáristy seriálu Simpsonovi Dona Payneho. Thurmanová, jejíž krvavá nevěsta-mstitelka z hitu Quentina Tarantina Kill Bill se stala legendou, tu vlastně znovu vyráží na cestu pomsty poté, co ji zradil milovaný muž.
Na rozdíl od tarantinovsky rafinované nadsázky se však Reitmanův příběh hlásí otevřeně k ryze oddechové komedii a hrdinka, jež ve filmu Kill Bill ovládla bojová umění, nyní své schopnosti ještě znásobila.
Prostá podstata smíchu tkví v tom, že se i obyčejná zavržená smrtelnice mění ve fúrii, natož dáma nadaná nadlidskými schopnostmi! Škoda, že jí autor nenapsal takových situací víc.
Superhrdinka G-Girl nastoluje zjevnou parafrázi i jemnou parodii Supermana – od meteoritu coby zdroje tajemné nadpřirozené síly až po zlosyna pod maskou vědce, který se jej zmocní.
Létající zachránkyně v přiléhavém úboru ovšem ukazuje jen jednu z tváří Thurmanové, tu svůdně akční; mnohem zábavnější je její „civilní“ podoba, kdy připomíná zakyslou okoralou knihovnici tajně žíznící po lásce jako z telenovely.
A když najde příhodný objekt, bohužel v podání taťkovsky nanicovatého Lukea Wilsona, vrhá se do vztahu rychle, věcně, vědecky a s náruživostí, jež láme postele a muže více děsí, nežli vzrušuje.
Smršť proti vánku
Citově vyprahlá domina, seschlá žárlivá hysterka s přepjatými výbuchy sentimentu i nenávisti, to je parketa, která Thurmanové vyloženě sedí. Nádherná žena se neváhá proměňovat ve škaredou ufňukanou chudinku se staropanenským vkusem nebo v rozčepýřenou lítici s projevy zastydlé puberty.
Chvíli si mazlivě pohrává s bičíkem „byl jsi zlobivý kluk“ a vzápětí vrhá do partnerova nevěrnického lože živého žraloka.
Ústřední pár samozřejmě tvůrci obklopili dalšími postavami či spíše tradičními modelovými typy komediálního žánru, k nimž patří veselý kamarád, půvabná kolegyně nebo tupý kulturista, jenž opatrně zjišťuje „to byl fór?“, než se zasměje.
Nicméně pár vtipných dialogů a vydařených akcí včetně pádu ze sochy Svobody by Mou superbejvalku drželo jen na poli průměru; co ji odlišuje, je pouze a právě herečka, jíž hranice scénáře nestačí. Jestli se obsah filmu podobá osvěžujícímu vánku, Thurmanová je smršť.