Kronikáři si pamatují festivalová data, ostatní setkání ve výtahu a krásné ženy

První, ještě nesoutěžní karlovarská přehlídka se konala v srpnu 1946 - v témže roce vznikly i festivaly v Cannes a Locarnu. Premiérový ročník souběžně hostily Mariánské Lázně i Karlovy Vary, další dvě léta zůstala akce jen v "Mariánkách" a teprve od roku 1949 festival vybavený již i mezinárodní soutěží hraných filmů přesídlil s konečnou platností do Karlových Varů.

Padesátá léta si politicky vynutila program složený vesměs z nadšených socialistických děl, případně "nastavujících zrcadlo zahnívajícímu imperialismu". Izolaci od Západu si pořadatelé nahrazovali objevováním kinematografií takzvaného třetího světa.

Moskva v roce 1959 založila vlastní festival a vyžádala si střídání s karlovarským ob jeden ročník (skončilo až s nástupem devadesátých let). Značné uvolnění let šedesátých, kdy do Varů směl i Hollywood, opět zastavila normalizační éra; "druhé tání" přinesla teprve doba "perestrojky", kdy se festival, nadále v pevné ideologické režii, paradoxně začal více nežli tvůrců ze Západu obávat progorbačovských hostů ze Sovětského svazu.

S politicko-společenskými změnami listopadu 1989 nastalo i hledání nového festivalového modelu. Po několika rozpačitých ročnících ve stylu "pokus-omyl" se ustálil nynější organizační tým pod vedením Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové, který odrazil konkurenční útok pražského festivalu, vybojoval Karlovým Varům zpět licenci takzvané kategorie A, již mezinárodní organizace producentů FIAPF uděluje jen vybraným přehlídkám typu Cannes, Berlína či Benátek, a zakotvil nová pravidla spolupráce s hostitelským městem. Letos pořádají festival posedmé.

Jean Claude Brialy, K.V. 1974

A. M. Brousil, K.V. 1968

Joel a Ethan Coenové, K.V. 1962

Leonardo DiCaprio, K.V. 1994

Louise Fletcherová, K.V. 1997

Miroslav Horníček, K.V. 1968

Manželé Stanislav Remunda a Iva Janžurové, K.V. 1972

Věra Ferbasová a Antonín Jedlička, K.V. 1974

Franco Nero, K.V. 1982

Raoul Schránil, K.V. 1984

Jerzy Stuhr (častý host, přijede i letos)

Vjačeslav Tichonov, K.V. 1968