Buty hrály společně se skupinami Arakain, Elán, Kabát a zpěváky Petrem Nagym a Františkem Nedvědem a dalšími na festivalu pořádaném Čechoameričany v městečku Yorkville nedaleko Chicaga ve státě Illinois.
Buty hrály ve Spojených státech poprvé. Jaký je váš dojem?
Vynikající. Ameriku jsem dosud znal jen z vyprávění kamarádů. My jsme měli to štěstí, že jsme nemuseli shánět dolary. Bylo o nás perfektně postaráno. Bydleli jsme v hotelu v centru Chicaga, odkud jsme vyráželi na různé výlety a párty, na které nás všichni zvali. Měli jsme vlastní řidičky, auto, výborné jídlo, čínské restaurace. Ty mě uchvátily.
Čím vás tak uchvátily?
Jsou hodně čínské. Pokládám se za dobrého kuchaře čínských jídel, ale chutě, které jsem tam ochutnal, jsem do té doby neznal. Jedl jsem tam dvakrát denně.
Co vás ještě nadchlo?
Byli jsme v jednom originálním chicagském bluesovém klubu, kde právě hrály dvě špičkové kapely. I když jsme všichni netančící, tam jsme tančili, Radek byl dokonce na kolenou. Atmosféra byla úžasná.
Na loňském ročníku tohoto festivalu tvořili publikum skoro výhradně Češi a Slováci. Ani teď nebyl důvod zpívat anglicky?
To nebyl. Diváků bylo zhruba dva a půl tisíce a byli to, pokud vím, Češi a Slováci. Někteří přijeli z velké dálky. Můj kamarád ze školy, kterého jsem neviděl dvacet dva let, přijel až z Floridy.
Jak dlouho jste hráli?
Asi hodinu a půl. Snažil jsem se to zkrátit, protože bylo třicet osm stupňů Celsia a velmi vlhko, takže jsme se hodně potili.
Mělo vaše vystoupení nějaký ohlas mimo okruh krajanů?
Jeden chicagský novinář o nás napsal, že jsme byli nejzajímavější kapela, a že u nás cítí vliv Zappy.
Jak vás publikum přijalo?
Měli jsme všichni podobný úspěch. Možná o něco větší úspěch měli Elán a Nedvěd, které znali krajané ještě z vlasti. Překvapilo mě ale, když jsem četl, že nejúspěšnější byla Sabina Laurinová, která tam byla asi deset minut s Kabátem.
Také se někde objevilo, že Buty neměly daleko ke sklence...
Pili tam všichni. Pořád nás někdo zval na párty. Nemohli jsme přece pít mléko.
Pořadatelé akce říkají, že chtějí povzbudit české skupiny k častějšímu koncertování za oceánem. Povzbudili vás?
Nabídli nám turné po Americe, ale nevím, jestli z toho něco bude.
Buty hrály ve Spojených státech poprvé. Jaký je váš dojem?
Vynikající. Ameriku jsem dosud znal jen z vyprávění kamarádů. My jsme měli to štěstí, že jsme nemuseli shánět dolary. Bylo o nás perfektně postaráno. Bydleli jsme v hotelu v centru Chicaga, odkud jsme vyráželi na různé výlety a párty, na které nás všichni zvali. Měli jsme vlastní řidičky, auto, výborné jídlo, čínské restaurace. Ty mě uchvátily.
Čím vás tak uchvátily?
Jsou hodně čínské. Pokládám se za dobrého kuchaře čínských jídel, ale chutě, které jsem tam ochutnal, jsem do té doby neznal. Jedl jsem tam dvakrát denně.
Co vás ještě nadchlo?
Byli jsme v jednom originálním chicagském bluesovém klubu, kde právě hrály dvě špičkové kapely. I když jsme všichni netančící, tam jsme tančili, Radek byl dokonce na kolenou. Atmosféra byla úžasná.
Na loňském ročníku tohoto festivalu tvořili publikum skoro výhradně Češi a Slováci. Ani teď nebyl důvod zpívat anglicky?
To nebyl. Diváků bylo zhruba dva a půl tisíce a byli to, pokud vím, Češi a Slováci. Někteří přijeli z velké dálky. Můj kamarád ze školy, kterého jsem neviděl dvacet dva let, přijel až z Floridy.
Jak dlouho jste hráli?
Asi hodinu a půl. Snažil jsem se to zkrátit, protože bylo třicet osm stupňů Celsia a velmi vlhko, takže jsme se hodně potili.
Mělo vaše vystoupení nějaký ohlas mimo okruh krajanů?
Jeden chicagský novinář o nás napsal, že jsme byli nejzajímavější kapela, a že u nás cítí vliv Zappy.
Jak vás publikum přijalo?
Měli jsme všichni podobný úspěch. Možná o něco větší úspěch měli Elán a Nedvěd, které znali krajané ještě z vlasti. Překvapilo mě ale, když jsem četl, že nejúspěšnější byla Sabina Laurinová, která tam byla asi deset minut s Kabátem.
Také se někde objevilo, že Buty neměly daleko ke sklence...
Pili tam všichni. Pořád nás někdo zval na párty. Nemohli jsme přece pít mléko.
Pořadatelé akce říkají, že chtějí povzbudit české skupiny k častějšímu koncertování za oceánem. Povzbudili vás?
Nabídli nám turné po Americe, ale nevím, jestli z toho něco bude.
 Radek Pastrňák v letištní hale. |
 |
 |
