"Není to film, který by diváka hladil po srsti, ale měli jsme pocit, že přesně takhle jej musíme udělat," říká režisér Milan Cieslar.
Scenárista Vladimír Körner, jenž podobné téma ztvárnil v Pramenu života či v Andělu milosrdenství, dodává: "Motivy milosrdenství se v mých dílech objevují pořád dokola. Myslím si totiž, že jediným pojítkem Evropy jsou právě soucit a odpuštění. Okamžiky, kdy politici poklekají, aby uctili mrtvé – to je smír Evropy. Proto jsme snad jako vůbec první natočili i drastické výjevy z poválečného odsunu Němců, nenechali jsme to na nikom jiném."
Körner promítl do Krve zmizelého jisté osobní prvky, přestože vysvětluje: "O autobiografii jde asi v podobném smyslu, jako když říkal Lev Tolstoj – Já jsem Anna Karenina." Do popředí příběhu totiž staví ženy a děti s odůvodněním, že ty vždy na války doplácejí. "Dvacáté století ukázalo, že nerozhodují žádné -ismy, lidstvo se dělí jen na oběti a katy," shrnuje uznávaný autor, pro nějž má dramaturg Pavel Aujezdský slova obdivu.
"Začali jsme se o tom projektu bavit už před pěti lety na festivalu ve Zlíně. Pak mi Körner nosil scénáře, byly s každou další verzí lepší a lepší. A stejný pocit jsem měl záběr od záběru při natáčení: to jsem ještě nezažil," tvrdí zástupce brněnského studia České televize, jež se na projektu podílela a chystá jeho čtyřdílnou verzi.
Sága začíná v roce 1939, kdy baltský šlechtic v podání Václava Jiráčka utíká před sovětskou hrozbou do finské války. Je raněn a převezen do německého lazaretu, kde mu láska české zřízenkyně hrané Vilmou Cibulkovou zachrání život. Z krátkého vztahu se narodí dcera, již v dospělosti představuje Ester Geislerová: za ni se matka obětuje i během dalších příkoří 50. let. A dcera pak životní úděl služby jiným přejímá.
Tvůrci od začátku mysleli s hlavní rolí na Cibulkovou. "Dostala jsem scénář a zjistila, že lepší jsem nikdy nečetla! Považuji Körnera za jednoho z největších básníků českého filmu," uvedla herečka. Na natáčení však svého autora potkala zrovna ve chvíli nejchoulostivější. "Točila se scéna, kdy mou hrdinku po odsunu Češi i Rusové znásilnili. Ležela jsem v příkopu zbitá, špinavá, zkrvavená," vzpomíná Cibulková.
Geislerová své pocity nad scénářem popsala: "Byla jsem dojatá i rozčilená. Prožívala jsem nespravedlnosti, líbila se mi drsnost, dojímala mě smrt." A to ještě netušila, co zažije při natáčení závěrečných scén filmu v Tanzanii: "Bylo to divoké. Ujížděli jsme před rozzuřenou sloní samicí. Málem mě snědl lev, když jsem se šla vyčurat. Opiem zfetovaná černoška mě obtěžovala a divoké skákavé mravence jsem si musela vytrhávat z těla i s masem."
