Jak vlastně Gorillaz vznikli?
Ten nápad dostal Jamie Hewlett - profesionální kreslíř. Viděl nějakou kapelu v Simpsonech a řekl si: když se můžou muzikanti nechat nakreslit do televizního seriálu, proč by nemohli žít v ilustrované podobě normálně? Ta představa se mi hned zalíbila: vytvořit osobnosti bez lidského faktoru, za jejichž činy nebudu odpovídat já, zpěvák Blur Damon Albarn.
Jako byste měl problémy s odpovědností za vlastní chování...
To ne, ale bulvární tisk v Anglii dokáže člověku se známým obličejem pěkně otrávit život. Otiskují, kdo ke mně chodí na návštěvu, najdou mě na každém večírku, vědí, co jsem vypil, kolik toho bylo a s kým jsem mluvil. Pokud jsou mezi těmi lidmi nějaké ženy, tak s polovinou z nich už spím a s tou druhou budu zaručeně spát už příští týden. Kdysi mi to mohlo být jedno, ovšem teď, když mám rodinu, je to hodně nepříjemné. Proto se mi zalíbilo, že budu v Gorillaz stát jakoby v zákulisí, protože za hvězdy jsou tu ti čtyři, kteří kapelu tvoří. Původně jsme ani nechtěli zveřejňovat, že jsem písničky nazpíval, ale lidé můj hlas poznali. Nevyrobili jsme si své vlastní karikatury, ale už hodně lidí se mě ptalo, jestli jsem byl předlohou pro zpěváka, což mi tedy zrovna nelichotí.
Bylo to osvěžující, že jste pracoval sám za sebe a nemusel jste se ohlížet na to, co si myslí kolegové v Blur či příznivci kapely?
Tak za prvé: v Blur jsme se nikdy nezabývali tím, co se od nás očekává. Za druhé: na tom, co Blur dělají, se shodneme bez zásadních kompromisů. Nové to pro mě bylo především proto, že jsem pracoval s lidmi úplně odjinud, z různých koutů světa a z jiných hudebních i životních stylů.
Jaký je to pocit dosáhnout s "letním oddychovým projektem" většího komerčního úspěchu než za celých dvanáct let s Blur?
Neočekávejte žádné zatrpklé komentáře. Je to nečekaný zájem, tím víc mě ovšem těší. Každý úspěch je příjemný.
Hudba Gorillaz je přitom v porovnání s melodickými písničkami Blur jednoznačně mnohem méně komerční.
Rozbory jsou vaše práce, ne moje.
Britský tisk obsáhle informoval o nevrlých reakcích vašich kolegů v Blur...
Jako obvykle to novináři trochu přehnali. Ale není divu, že se ostatní v Blur ošívají. Jsme spolu dvanáct let, něco jsme vybudovali a oni teď nevědí, jestli to není ohroženo.
A je?
Není. Těším se hlavně na koncerty. Nějakou dobu jsem teď zpíval na mikrofon a za zády mi běhaly obrázky na plátně, a to není úplně ono. S Blur už pracujeme na další desce.
Když jste prohlásil, že byste chtěl do Gorillaz přijmout Liama Gallaghera, zpěváka konkurenčních Oasis, byl to zřejmě žert.
Liam výborně zpívá, ale asi by neměl zájem. Chtěl jsem tím spíš říct, že je v Gorillaz všechno možné, neexistují žádná omezení.
Jistě, není to tak dávno, co Blur válčili s Oasis na stránkách britského tisku. Bylo to nepřátelství skutečné, anebo šlo jen o reklamní hru pro novináře a fanoušky?
Pokud by to opravdu bylo fingované, přece neočekáváte, že bych vám to prozradil?
Může mít na úspěch Gorillaz zásadní vliv právě to, že má kapela podobu čtyř kreslených frajírků?
Určitě. Hodně mladých se s těmi postavičkami snadno ztotožní. Vytvořili jsme jim moderní image, která si zároveň z moderního image trochu střílí - jsou v pohodě, s ničím si moc nedělají hlavu, mají spoustu energie a jsou legrační. Humoru není nikdy dost. Důležité je i to, že Jamie ty postavičky vytvořil s jistým ironickým pohledem na situaci na hudební scéně.
Není paradoxní, že se lidé v době, která tolik bazíruje na lidské kráse, nejlépe chytí na kreslené ošklivce?
To právě může být logická reakce! Strašně málo lidí se vejde do mediálního obrazu krásy. A ještě méně lidí se za krásné považuje v pubertě. Když to vezmete takhle, není se čemu divit.
Hodně se mluví o tom, že v muzice už není možné nic nového vymyslet. Jsou podle vás kreslené kapely a podobné inovace jednou z cest, jak hudební scénu trochu oživit?
Tak špatně na tom snad hudba ještě není, aby se za oživovací pokusy považovala taková legrácka. Ale myslím si, že Gorillaz jsou hudebně dost moderní tím, že jejich písničky nemají jednotný styl, je to mišmaš všeho možného. Tudy podle mě vede cesta dál, ale to neříkám nic nového.
Ten nápad dostal Jamie Hewlett - profesionální kreslíř. Viděl nějakou kapelu v Simpsonech a řekl si: když se můžou muzikanti nechat nakreslit do televizního seriálu, proč by nemohli žít v ilustrované podobě normálně? Ta představa se mi hned zalíbila: vytvořit osobnosti bez lidského faktoru, za jejichž činy nebudu odpovídat já, zpěvák Blur Damon Albarn.
Jako byste měl problémy s odpovědností za vlastní chování...
To ne, ale bulvární tisk v Anglii dokáže člověku se známým obličejem pěkně otrávit život. Otiskují, kdo ke mně chodí na návštěvu, najdou mě na každém večírku, vědí, co jsem vypil, kolik toho bylo a s kým jsem mluvil. Pokud jsou mezi těmi lidmi nějaké ženy, tak s polovinou z nich už spím a s tou druhou budu zaručeně spát už příští týden. Kdysi mi to mohlo být jedno, ovšem teď, když mám rodinu, je to hodně nepříjemné. Proto se mi zalíbilo, že budu v Gorillaz stát jakoby v zákulisí, protože za hvězdy jsou tu ti čtyři, kteří kapelu tvoří. Původně jsme ani nechtěli zveřejňovat, že jsem písničky nazpíval, ale lidé můj hlas poznali. Nevyrobili jsme si své vlastní karikatury, ale už hodně lidí se mě ptalo, jestli jsem byl předlohou pro zpěváka, což mi tedy zrovna nelichotí.
Bylo to osvěžující, že jste pracoval sám za sebe a nemusel jste se ohlížet na to, co si myslí kolegové v Blur či příznivci kapely?
Tak za prvé: v Blur jsme se nikdy nezabývali tím, co se od nás očekává. Za druhé: na tom, co Blur dělají, se shodneme bez zásadních kompromisů. Nové to pro mě bylo především proto, že jsem pracoval s lidmi úplně odjinud, z různých koutů světa a z jiných hudebních i životních stylů.
Jaký je to pocit dosáhnout s "letním oddychovým projektem" většího komerčního úspěchu než za celých dvanáct let s Blur?
Neočekávejte žádné zatrpklé komentáře. Je to nečekaný zájem, tím víc mě ovšem těší. Každý úspěch je příjemný.
Hudba Gorillaz je přitom v porovnání s melodickými písničkami Blur jednoznačně mnohem méně komerční.
Rozbory jsou vaše práce, ne moje.
Britský tisk obsáhle informoval o nevrlých reakcích vašich kolegů v Blur...
Jako obvykle to novináři trochu přehnali. Ale není divu, že se ostatní v Blur ošívají. Jsme spolu dvanáct let, něco jsme vybudovali a oni teď nevědí, jestli to není ohroženo.
A je?
Není. Těším se hlavně na koncerty. Nějakou dobu jsem teď zpíval na mikrofon a za zády mi běhaly obrázky na plátně, a to není úplně ono. S Blur už pracujeme na další desce.
Když jste prohlásil, že byste chtěl do Gorillaz přijmout Liama Gallaghera, zpěváka konkurenčních Oasis, byl to zřejmě žert.
Liam výborně zpívá, ale asi by neměl zájem. Chtěl jsem tím spíš říct, že je v Gorillaz všechno možné, neexistují žádná omezení.
Jistě, není to tak dávno, co Blur válčili s Oasis na stránkách britského tisku. Bylo to nepřátelství skutečné, anebo šlo jen o reklamní hru pro novináře a fanoušky?
Pokud by to opravdu bylo fingované, přece neočekáváte, že bych vám to prozradil?
Může mít na úspěch Gorillaz zásadní vliv právě to, že má kapela podobu čtyř kreslených frajírků?
Určitě. Hodně mladých se s těmi postavičkami snadno ztotožní. Vytvořili jsme jim moderní image, která si zároveň z moderního image trochu střílí - jsou v pohodě, s ničím si moc nedělají hlavu, mají spoustu energie a jsou legrační. Humoru není nikdy dost. Důležité je i to, že Jamie ty postavičky vytvořil s jistým ironickým pohledem na situaci na hudební scéně.
Není paradoxní, že se lidé v době, která tolik bazíruje na lidské kráse, nejlépe chytí na kreslené ošklivce?
To právě může být logická reakce! Strašně málo lidí se vejde do mediálního obrazu krásy. A ještě méně lidí se za krásné považuje v pubertě. Když to vezmete takhle, není se čemu divit.
Hodně se mluví o tom, že v muzice už není možné nic nového vymyslet. Jsou podle vás kreslené kapely a podobné inovace jednou z cest, jak hudební scénu trochu oživit?
Tak špatně na tom snad hudba ještě není, aby se za oživovací pokusy považovala taková legrácka. Ale myslím si, že Gorillaz jsou hudebně dost moderní tím, že jejich písničky nemají jednotný styl, je to mišmaš všeho možného. Tudy podle mě vede cesta dál, ale to neříkám nic nového.
|
Kdo jsou Gorillaz |
| Gorillaz založili ilustrátor Jamie Hewlett, který je například tvůrcem kultovní postavy Tank Girl, a zpěvák populární britské kapely Blur Damon Albarn. Prvně jmenovaný vytvořil vizuální podobu kreslené čtveřice Gorillaz, ale též osobnosti jednotlivých členů. Albarn napsal hudbu; na konečné podobě písniček se dále podíleli americký hiphopový producent Dan Nakamura a basista Dan Junior, který v minulosti hrál například s králem reggae Bobem Marleym. |
|
Členové Gorillaz |
| 2-D: hezký a hloupý zpěvák, z kterého si každý dělá legraci. |
| Noodle: záhadná žena, která nikdy neřekne nic jiného než své jméno. |
| Murdoc: rocker, který hodně mluví, i když většinou neví o čem. Je to deathmetalový basista, který by chtěl být zpěvákem, ale není dost atraktivní. |
| Russel: hiphopový tvrďák, klidný, přemýšlivý, zlověstný. Nesnáší Murdoka a neustále ho usazuje. |
