Trent Reznor a jeho čtyři spoluhráči pokryli zaplněnou halu pražské Slávie brutálním sonickým náletem, v němž se jako u oceli potkávala tvrdost a křehkost.
Přitom Nine Inch Nails předvedli tři rozdílné bloky hudby. První dominantně obsahoval části posledních alb With Teeth a Year Zero, industriální metalický organizovaný chaos pro Reznorův hlas, bicí a neidentifikovatelné zvuky, u nichž nebylo možné dešifrovat, zda pocházejí z počítačů či z hudebních nástrojů. Reznor začal jen jako zpěvák a teprve v průběhu koncertu předvedl několik kytarových sól, při nichž se ježily chlupy na těle.
Druhá část byla věnována elektronickým kreacím z Year Zero a obsahovala pasáže, v nichž se rock, ale možná i elektronická vážná hudba pravděpodobně dostaly do svého nejzazšího bodu. Šílené zvuky, jež v sobě obsahovaly nepopsatelné emoce, svým duchem podtrhly paranoidní atmosféru písní o budoucích totalitních Spojených státech.
Jako katarze pak přišel závěrečný blok klasických skladeb NIN, jež jsou dnes už základními kameny alternativního a industriálního rocku. Po tom, co tu byl k vidění jejich odvar v podobě Marilyna Mansona, se o nich nedá mluvit jinak než jako o geniálních kompozicích.
Ovšem pod drtivým dojmem prvních dvou bloků už působily jen jako čajíček a úlitba už beztoho blaženému publiku. Ale i tak vrcholné číslo, až gospelově melodická balada Hurt, kterou tak miloval Johnny Cash, vyrazila svou hlubokou bolestí všem dech.
Obrovským zážitkem bylo i výtvarné ztvárnění koncertu. Velká většina dvouhodinového představení se obešla bez zadních projekcí a byla postavena pouze na fascinující palbě světel, jež umocňovala energii hudby. Vzhledem k uniformní černi muzikantů působila scéna jako zešílevší norimberský sjezd. Ostatně, byl to Albert Speer, kdo dávno před rockem vytvořil první světelnou show.
V části věnované Year Zero pak přišli NIN se stínovým divadlem a působivými projekcemi, v nichž se občas jen Reznor vynořil ze zrnícího televizního plátna či za mřížemi. V tom okamžiku dostávala kreace Nine Inch Nails až divadelní rozměr. Bylo to floydovské The Wall na druhou.
Málokdy zažijeme na koncertech tak dobrou předkapelu jako tentokrát. Dojem z kombinace klasického psychedelického rocku s kytarovými vazbami v provedení Dandy Warhols sice později převálcovala smršť Nine Inch Nails, ale ani to nesmaže dojem, že předvedli výjimečně dobrou muziku.
Nine Inch Nails
předkapela Dandy Warhols
Praha, zimní stadión Slavia, 13. 8. 2007
Hodnocení MF DNES: 100 %
