J. H. Krchovský

J. H. Krchovský | foto: www.krchovsky.wz.cz

RECENZE: J.H. Krchovský ukazuje, jak by se měly zhudebňovat jeho verše

  • 1
Před sedmi lety debutoval náš nejprodávanější básník současnosti J. H. Krchovský se skupinou Krch-off band albem paradoxně nazvaným Naposled. Právě vydaná novinka se jmenuje Jakože vůbec nic.

Krch-off

Krchovský se k hudbě po letech vrátil (v osmé dekádě hrál v undergroundové kapele O.P.N.) s odůvodněním, že je nespokojen se způsobem, jakým se jiné kapely zmocňují jeho básní. Ty totiž patří k často využívanému textovému materiálu už drahnou dobu, a to nejen v undergroundu.

Z těch, kteří se ke Krchovského pravidelné a rýmované, tudíž ke zhudebnění vlastně přímo vyzývající poezii obrátili vícekrát, jmenujme třeba Hudbu Praha nebo Nahoru po schodišti dolů band.

Jakože vůbec nic

60 %

J.H. Krchovský & Krch-off band

Guerilla Records 2015

Z řečeného vyplývá, že by tedy písně skupiny Krch-off měly být jakýmsi „vzorovým podáním“ Krchovského básní. Což je potřeba brát velice vážně: autorské podání je prostě, ať se nám to líbí nebo ne, to nejautentičtější ze všech možných. A jako takové je třeba je ctít.

J. H. Krchovský & Krch-Off Band

Druhá věc však je samo zpracování. Koncept zvuku kapely je dobrý, přes všechny možné podobnosti, či spíš návaznosti. Je pro něj typická hypnotická rytmika, příznačná pro český underground, a dva smyčcové nástroje v rukou osvědčených veteránů této scény, violoncellisty Tomáše Schilly a houslisty Pavla Cigánka.

Zvukový mistr Ondřej Ježek, v jehož studiu jáMOR se natáčelo, přispěl nejen svým technickým, ale i hráčským podílem (kytary či varhany), a tak má nahrávka oproti nevyrovnaným koncertům skutečně výsostně profesionální atributy.

J. H. Krchovský

Problém devíti písní tkví jinde. Vlastně jde o hudební podkres ke Krchovského deklamativnímu projevu, což je samo o sobě relevantní (takovou tradici v podobě DG 307 má český „androš“ desítky let), ovšem tentokrát chybějí silnější skutečně hudební nápady, jež by jednotlivé skladby výrazněji odlišily.

Posluchač si z necelých čtyřiceti minut i po několika pokusech odnese v hudební rovině jen celkový dojem, ale nikoli detailní postřehy. Nicméně: má-li to tak podle Krchovského být, je to v pořádku.