Krch-off
Krchovský se k hudbě po letech vrátil (v osmé dekádě hrál v undergroundové kapele O.P.N.) s odůvodněním, že je nespokojen se způsobem, jakým se jiné kapely zmocňují jeho básní. Ty totiž patří k často využívanému textovému materiálu už drahnou dobu, a to nejen v undergroundu.
Z těch, kteří se ke Krchovského pravidelné a rýmované, tudíž ke zhudebnění vlastně přímo vyzývající poezii obrátili vícekrát, jmenujme třeba Hudbu Praha nebo Nahoru po schodišti dolů band.
Jakože vůbec nicJ.H. Krchovský & Krch-off band Guerilla Records 2015 |
Z řečeného vyplývá, že by tedy písně skupiny Krch-off měly být jakýmsi „vzorovým podáním“ Krchovského básní. Což je potřeba brát velice vážně: autorské podání je prostě, ať se nám to líbí nebo ne, to nejautentičtější ze všech možných. A jako takové je třeba je ctít.
Druhá věc však je samo zpracování. Koncept zvuku kapely je dobrý, přes všechny možné podobnosti, či spíš návaznosti. Je pro něj typická hypnotická rytmika, příznačná pro český underground, a dva smyčcové nástroje v rukou osvědčených veteránů této scény, violoncellisty Tomáše Schilly a houslisty Pavla Cigánka.
Zvukový mistr Ondřej Ježek, v jehož studiu jáMOR se natáčelo, přispěl nejen svým technickým, ale i hráčským podílem (kytary či varhany), a tak má nahrávka oproti nevyrovnaným koncertům skutečně výsostně profesionální atributy.
Problém devíti písní tkví jinde. Vlastně jde o hudební podkres ke Krchovského deklamativnímu projevu, což je samo o sobě relevantní (takovou tradici v podobě DG 307 má český „androš“ desítky let), ovšem tentokrát chybějí silnější skutečně hudební nápady, jež by jednotlivé skladby výrazněji odlišily.
Posluchač si z necelých čtyřiceti minut i po několika pokusech odnese v hudební rovině jen celkový dojem, ale nikoli detailní postřehy. Nicméně: má-li to tak podle Krchovského být, je to v pořádku.