Kdyby se překupníci, kteří se před velodromem motali mezi zástupy promoklých fanoušků, místo lístků vyzbrojili pláštěnkami, trhli by majlant. Deštník se totiž dovnitř při souboji s ochrankou propašovat nepovedlo téměř nikomu a u bran z nich tak vyrostla závratná kolekce.
Na Kravitzův koncert přišlo kolem deseti tisíc lidí a velodrom byl prakticky plný. Ačkoli totožný koncert viděla téměř přesně před rokem Praha, pětačtyřicetiletý zpěvák, kytarista a skladatel Kravitz stále táhne. I do deště a bahna.
Což byl důvod dalšího netradičního boje, tentokrát uvnitř cyklistického oválu. Největší zájem, kromě skalních fandů, kteří se tradičně tlačili pod pódium, byl totiž o kryté ochozy velodromu.
A jen štastlivci úplně vepředu z tribun nebo naopak odvážlivci z bahna na Lennyho pořádně viděli, ostatní kvůli vysoké střeše zvukaře i početných stánků měli spíše než na tmavě oblečeného zpěváka slušný výhled jen na zběsilou světelnou projekci, která zabrala celou zadní stěnu pódia.
Jenže to všechno více než slušně kompenzovala výtečně nazvučená a sehraná sedmičlenná kapela včetně dechové sekce, Lennyho nedávnou laryngitidou nepoznamenaný hlas i program sestavený z osvědčených hitů.
Už entrée koncertu se rozjelo tak energicky, že vyhnalo ven i hosta nedalekého hotelu Holliday Inn, který - zcela nahý - zběsile točil bílým ručníkem do rytmu (vydrželo mu to jen jednu píseň, ale i poté trsal za oknem).
Kravitz se nenechal o začátek prosit dlouho, na scénu nastoupil jedenáct minut po osmé večer. S typickými černými brýlemi zařval "So feel good," a na začátek nasadil píseň Fredom Train z dvacet let starého debutu Let Love Rule.
Následovala naopak úplně nová Bring It On, při níž už měl hudebník arénu úspěšně roztleskanou a mávající rukama nad hlavou. Z komunikace s publikem dostává Lenny jedničku.
Před hitovkou It Ain't Over 'til It's Over poděkuje lidem, že přišli i v takové slotě. A nabídne: "Pojďme mít teď všichni slunce aspoň v duši!"
Naštěstí Kravitz správně vytušil, že na promoklé fandy musí nasadit ostřejší kalibr. Dlouhé instrumentální pasáže, kdy se předváděli jeho zkušení spoluhráči, proto zkrouhnul včas (v páté písni) a atmosféra utrpí jen málo. Na jiných koncertech obvyklá, a snad už i otravná, kázání o bezbřehé lásce a světovém míru nezazní v Brně vůbec.
Místo toho nabídne úctyhodné menu hitů. Hvězdnou sérii zahajuje sedmá I Belong To You a už se nekončí. V Dancin' Til Dawn Kravitz vtipně odkáže na Pink Floyd a jejich We Don't Need No Education, a při slaďáku I'll Be Waiting usedne multiinstrumentalista za klavír.
Dvouhodinovou show graduje našláplá triáda Always On The Run, American Woman a Fly Away. Při té se pódiová světla z výše spustí do oblouku připomínajího svatozář a dýchat přestávají snad všichni.
Jako vytleskané přídavky muzikant vypálí svou dvě dekády slavící klíčovou píseň Let Love Rule a vše zakončí pořádným rokenrolem aneb říznou Are You Gonna Go My Way.
Na pověstné objímání se s publikem v závěru tentokrát nedošlo. Snad se Kravitz bál, že by si blátem ušpinil apartní koženou bundičku. Přesto měly nejen první řady na tváři nadšený úsměv. Brzy ho snad z Lennyho perspektivy i sami uvidí - zpěvák si je totiž v jednu chvíli sám fotil. Fanoušky tak může hřát, že se ocitnou ve společnosti obrázků jako je "nahý Lenny ve sprše" nebo "Lenny čtoucí ve vaně knihu" na hudebníkově osobním profilu na sociální síti Twitter.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
