Ze schůzek přátel, z nichž někteří se znali už z předválečných let, vzniklo 22. listopadu 1942 jedno z nejdůležitějších tvůrčích center českého moderního umění - Skupina 42. Mezi kmenové umělce patřili malíři František Gross, František Hudeček, Jan Kotík, Kamil Lhoták, Bohumír Matal, Jan Smetana a Karel Souček, sochař Ladislav Zívr, fotograf Miroslav Hák a teoretici Jiří Kotalík a Jindřich Chalupecký. Literární část skupiny tvořili Jiří Kolář, Ivan Blatný, Jan Hanč, Jiřina Hauková a Josef Kainar. Co jméno, to heslo do slovníku či ukázka z čítanky. První společnou výstavu Skupina 42 uspořádala v roce 1943 v aule novopackého gymnázia a ve stejném roce se představila také v Topičově salonu v Praze. V roce 1945 se konala expozice v pražské Pošově galerii a poslední v roce 1946 v Bratislavě. Skupina se rozešla v roce 1948.
Základní rysem výtvarné tvorby jejích členů se stala pozornost k jedinečnému osobnímu prožitku všedních situací, jež nabývají mimořádného významu v podmínkách obecně prožívaného ohrožení. Obyčejnost - periferie i výjevy zasazené do interiérů - byla pochopena coby specifická oblast zkušenosti, která ukazuje svět, v němž se žilo, jako důvěrně známé i tajemné místo.
Základní rysem výtvarné tvorby jejích členů se stala pozornost k jedinečnému osobnímu prožitku všedních situací, jež nabývají mimořádného významu v podmínkách obecně prožívaného ohrožení. Obyčejnost - periferie i výjevy zasazené do interiérů - byla pochopena coby specifická oblast zkušenosti, která ukazuje svět, v němž se žilo, jako důvěrně známé i tajemné místo.
