Kramářova sbírka se možná vrátí na vládu

Dosud není jisté, zda nová vláda změní rozhodnutí předchozího kabinetu a rozhodne o vystavení Kramářovy sbírky ve Francii. "Skutečně nevím, zda by byla vláda v tuto chvíli ochotna se tímto problémem zabývat," řekl vicepremiér pro vědu, výzkum a lidské zdroje Petr Mareš. Kramářova sbírka měla být na podzim vystavena v pařížském Picassově muzeu v rámci České kulturní sezony, která je největší prezentací české kultury v zahraničí za poslední desetiletí.

Předchozí vláda odmítla sbírku zapůjčit, protože se obávala, že by ji mohly francouzské soudy zabavit kvůli restitučním nárokům Kramářových dědiců a arbitrážním řízením vedeným proti České republice. V úterý se však francouzský prezident Jacques Chirac svému českému protějšku Václavu Havlovi zaručil, že se tak nestane.

Mareš by si prý samozřejmě osobně přál, aby si Francouzi mohli sbírku prohlédnout. Je si také vědom toho, že je potřeba o tom rychle rozhodnout. Na druhé straně však je podle něj na místě opatrnost.

Prezidentovo slovo považuje za jednu věc a rozhodnutí francouzských soudů za věc druhou. Vicepremiér přiznal, že neumí odhadnout chování soudů ve Francii, a proto nemůže ani říci, zda by revokoval odmítavé stanovisko vlády.

Vicepremiér a ministr zahraničí Cyril Svoboda podle ředitele svého tiskového odboru Karla Borůvky naopak očekává, že se ministři k problému znovu vrátí a budou o něm diskutovat v souvislosti s novými poznatky a francouzskými zárukami.

Svoboda soudí, že prezidentské záruky jsou natolik průkazné, že je francouzské soudy nezpochybní. Opačného názoru je ale ministr kultury Pavel Dostál. Chirakovu záruku považuje pouze za hezké politické gesto. Žádný politický činitel ve svobodné zemi nemůže podle něj ovlivnit soud. Revokovat vládní usnesení Dostál rozhodně nehodlá.

Proč nesmí Kramářova sbírka do Francie ?
Dědicové Vincence Kramáře sice prohráli restituční spor o unikátní Kramářovu výtvarnou sbírku, mohou se ale dál snažit ji soudně získat. Mohli by třeba zpochybnit darovací smlouvu, v níž Kramář daroval kolekci výtvarných děl státu, míní advokát Aleš Pejchal. Vysvětluje tím neochotu vlády zapůjčit unikátní sbírku na Českou kulturní sezonu do Francie. Právě Pejchal zpracoval expertízu, na jejímž základě bývalý kabinet rozhodl, že obrazy do Francie nepocestují.
Podle advokáta existuje rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož i lidé neúspěšní v restitučních sporech mohou uplatnit
tytéž nároky podle obecných předpisů, například občanského zákoníku.
"Z toho se dá vyvodit, že ta věc není res iudicata (věc rozsouzená) v České republice, a kdyby se ty věci nacházely v cizině, tak se tam obáváme žaloby nikoli pak už proti českému státu, ale proti dočasnému držiteli v cizině na vydání," řekl Pejchal ČTK. Připustil, že zatím neví o tom, že by někdo z dědiců chystal právní kroky, aby obrazy získal. Poukázal ale na to, že v důsledku judikatury Nejvyššího soudu tuto možnost mají. "Neříkám, že to ti lidé chtějí udělat," podotkl.
"Pro Národní galerii by byl i problém, kdyby nějakým předběžným opatřením nebo z jiného důvodu zůstala sbírka ve Francii rok dva. Tak by Veletržní palác zaznamenal obrovskou újmu, a ta galerie si to nemůže dovolit protože je to kompaktní součást celkové výstavy," míní Pejchal.
(ČTK)


Respektovaný historik umění a sběratel Vincenc Kramář (1877-1960) se jako jeden z prvních výtvarných teoretiků začal už počátkem 20. století zajímat o kubismus. První obrazy do své později proslavené sbírky koupil v Paříži od známého obchodníka s obrazy Daniela Kahnweilera už v roce 1911. Tehdy se jednalo o devět obrazů Pabla Picassa a po jednom díle Georgese Braqua a Andreho Deraina.
 
Krátce před svou smrtí daroval Kramář zhruba třetinu své sbírky (celkem čítající 89 obrazů) Národní galerii, zbytek připadl dědicům. Právě dar galerii se stal po roce 1989 předmětem restitučního sporu, když Kramářovi dědicové označili darování za vynucené a snažili se získat obrazy zpět. V polovině 90. let ale soudy opakovaně rozhodly o tom, že díla zůstanou v Národní galerii.