Laik si vás vybaví coby Leara nebo Kalibana a hlavně jako Riegra z Havlova Odcházení. Ke které postavě máte nejbližší vztah?
Kalibana jsem hrál v životě dvakrát. Nejdřív anglicky ve slavném Guthrie Theater v Minneapolis. Potom česky na Shakespearovských slavnostech na Hradě. Ale Leara jsem miloval a budu už milovat vždycky. Pokud můžete milovat něco, co vás současně ničí. Výsostný Shakespeare. Rieger má s Learem hodně společného. Ztrácí to, co je nám nejdražší. Tedy rozum.
Do Prahy se kromě Odcházení vracíte i s Kumštem. Čím je hra zvláštní?
Kumšt je duchaplná komedie o hádce tří kamarádů - viděné sarkastickým ženským pohledem autorky Yasminy Rezy. Ale není to jenom legrace. Honza Hrušínský, který na konci hry zírá několik chvil bez textu do hlediště, mi vyprávěl, jak diváci, kteří se během večera řehtali jako koně, jsou najednou zjihlí a zamyšlení nad svými vlastními životy.
Velké divadlo hrajete od roku 1959, kdy vás Vlasta Fabiánová doporučila Otomaru Krejčovi. Do Národního divadla jste šel rovnou ze školy.
Už ani nevím, jakou roli hrála Vlasta Fabiánová v mém angažmá do Národního divadla. Když Krejča připravoval Srpnovou neděli, byl jsem student AMU a on mne obsadil do maličké role chlapce. Zpíval jsem za scénou Trojanovu píseň Mám ráda měsíc bílý, až k ránu chodí spát. A také jsem tu písničku pískal. Ještě po letech dával Krejča ve společnosti k lepšímu: "Tady Tříska dostal angažmá v Národním, protože dobře píská na hubu!" Vlasta Fabiánová hrála v Srpnové neděli svoji slavnou paní Mixovou. Zároveň byla na AMU mou profesorkou. Takže asi máte pravdu, jedno mohlo vésti k druhému. Avšak po tolika letech nevím, co je fakt a co je legenda. Legendy je lépe nevyvracet.
Čtěte ve čtvrteční MF DNES
Jan Tříska se vrací do Prahy. V Divadle Na Jezerce bude opět účinkovat ve hře Yasminy Rezy nazvané Kumšt, která měla premiéru před třemi lety. Ta se hraje jen, když je herec v Česku. ROZHOVOR s hercem čtěte ve čtvrteční MF DNES.
