Nezní v něm žádný nástroj, všechny zvuky, rytmy, basy i perkuse vznikaly "pouhým" rozezníváním zpěvákova hlasu a těla. Tím byl Američan Bobby McFerrin, který přijede příští týden poprvé předvést své umění do Česka. A pro velký zájem už musel přidat jeden koncert.
Po beznadějně vyprodaném čtvrtečním koncertu v pražském Kongresovém centru se Bobby McFerrin postaví před české publikum i v pátek. Každý z koncertů osmapadesátiletého muzikanta je přitom jedinečným a neopakovatelným zážitkem - díky improvizaci a spontaneitě, kterou je McFerrin proslulý stejně jako střídáním různých hudebních stylů.
Získal desetkrát Grammy
Vokální virtuos, narozený v New Yorku, patří mezi nejoriginálnější zpěváky - je uznávaný v oblasti populární hudby, ale i jazzu a klasické muziky. Je označován za inovátora, přírodní úkaz ve světě hudby, krále vokalistů s rozsahem více než čtyř oktáv.
Za svoji bohatou kariéru spolupracoval desetinásobný držitel Grammy s velikány jako Chick Corea či Herbie Hancock, ale zvládl i dirigování Vídeňské filharmonie. "Bobby je ten typ hudebníka, který dokáže tvořit nádhernou, životem inspirovanou hudbu.
Hudbu, která se dotýká samé podstaty, srdcí všech lidí," prohlásil o něm legendární jazzman Hancock.
Syn operního zpěváka a operní zpěvačky přišel na svět 11. března 1950, a přestože začínal s klarinetem, později studoval hru na piano na California State College v Sacramentu a Cerritos College. Jeho otec Robert McFerrin byl prvním afroamerickým sólistou v Metropolitní opeře. Když bylo Bobbymu osm let, rodina se přestěhovala do Los Angeles.
V sedmadvaceti letech dospěl k závěru, že nejlepším hudebním nástrojem je jeho vlastní hlas. Začal zpívat s kapelou Astral Project v New Orleansu, aby se krátce nato vydal po stopách legendárního jazzového vokálního průkopníka Jona Hendrickse. Snem Bobbyho McFerrina se stala hlasová improvizace podobná té, jakou sváděl na pódiu se svým pianem Keith Jarrett.
Enutziasmus a fenomén
V San Francisku posléze Bobby potkal komediálního baviče Billa Cosbyho, jenž ho "dohodil" jako účinkujícího na Playboy Jazz Festival v roce 1980. Na počátku 80. let tak zažil McFerrin několik triumfů - jedním z nich bylo i natočení prvního alba v roce 1982. O dva roky později následovalo album The Voice a za další rok představil Spontaneous Inventions. První Grammy dostal za skladbu Another Night In Tunisia z alba Vocalese v roce 1985.
Hit Don’t Worry, Be Happy se objevil na desce Simple Pleasure z roku 1988, ve stejném roce McFerrin vyprodal slavnou Carnegie Hall. A začal studovat dirigování. U Bernsteina, Gustava Meiera, Seiji Ozawy. V roce 1994 byl jmenován uměleckým ředitelem St. Paul Chamber Orchestra a vydal album Paper Music, kde se představuje právě v roli dirigenta. Za svou kariéru vydal McFerrin 12 řadových alb, poslední je pět let staré a nese název Beyond Words.
Že jeho vystoupení skýtá opravdu jedinečný zážitek, dokazuje i citace z listu The New York Times: "Bobby McFerrin je hudební fenomén. Svých neobyčejných hlasových schopností využívá k proměně v jednočlenný orchestr... Jeho základní devízou je ryzí entuziasmus. Bez ohledu na to, jaký typ hudby právě provozuje nebo sleduje, ponořuje se do ní beze zbytku a vyzývá při tom svým nakažlivým úsměvem posluchače, aby si představení užívali stejně intenzivně jako on sám. Nesejde na tom, zda je to právě Mozart či Gershwin. Prostě jen poslouchejte a nechávejte se dojmout, dejte se hudbou unášet."
