A přestože takových lidí se našly jen necelé dva tisíce a studená hala s pódiem na šířku, uzpůsobená jen k sezení, tomu zrovna nepomáhala, v závěru to Lewis i přes svůj věk zlomil a dočkal se ovací vstoje.
Dva hity na jistotu
Zároveň se tak potvrdilo, že většina diváků stejně přišla hlavně na ty dvě jeho nejslavnější písničky – Whole Lotta Shakin’ Goin’ On a především Great Balls Of Fire, kterými Lewis svůj set uzavřel. Alespoň reakce na ně byla se zbytkem koncertu, během nějž se kromě rokenrolového rytmu dotkl i country a blues, nesrovnatelná.
A pořadatelé se zapotili, když se snažili lidi přimět, aby i u těch vypalovaček zůstali sedět a aby náhodou někomu nebránili ve výhledu. Jakoby snad čtyřiasedmdesátiletý pamětník zlaté éry studia Sun byl nějaká filharmonie.
Sám Lewis na pódiu strávil nějakých pětačtyřicet minut. Po čtyřech písních zpívaných postupně hudebníky z jeho kapely přišel, sedl za piano, hrál a zpíval. Z jeho vyhlášené pódiové dravosti dnes zbývá jen neučesaný a stále působivý způsob hry na piano. Na kousky, jako je hraní nohou či vstoje, už však síly nemá.
A tak bylo sympatické, že je předvedla aspoň jeho sestra Linda Gail Lewisová, která celý večer zahájila. I když Jerry Lee už není onen Zabiják, jak se mu kdysi přezdívalo, houževnatost, s jakou stále objíždí koncertní pódia, je neuvěřitelná a obdivuhodná. A i kdyby to byly jen ty dvě písničky, kterými stále dokáže rozbouřit fanoušky, stálo za to se na ně ten večer přijít podívat.
I když s pocitem, že tohle musí vidět ještě jednou, asi většina diváků opravdu neodcházela.
Hodnocení MF DNES: 60 %
