Král Lear - hit divadelní sezony

Je však zároveň jednou z her nejobtížnějších: prý natolik, až se vzpírá jevištnímu ztvárnění. Mezi divadelníky se říká, že je to hra jako hora, jejíž svah pokrývají těla, která nikdy nedosáhla vrcholu.

Pokus o vrchol však nevzdal režisér Martin Huba, který připravil Krále Leara v novém překladu Martina Hilského pro letošní ročník Letních shakespearovských slavností na Pražském hradě. S nadsázkou lze říci, že tuto horu úspěšně zlezl: hlavní roli svěřil legendě českého divadla Janu Třískovi, kterému tak připravil velkolepý návrat na domácí jeviště.

Také menší role Huba obsadil předními herci - například Edgara hraje Jiří Langmajer, šaška David Prachař nebo Miroslav Táborský, Linda Rybová alternuje dobrou Kordelii i zlou Regan. Inscenace na Nejvyšším purkrabství Pražského hradu se stala kulturní událostí léta a patrně nejúspěšnější inscenací za šestiletou historii konání Letních shakespearovských slavností vůbec.

P r o f e s i o n á l   T ř í s k a

Příčin tohoto úspěchu je několik. Především režisér Martin Huba připravil kvalitní inscenaci s vynikajícími hereckými výkony, která je podle mínění některých kritiků hitem celé divadelní sezony. Na výsledku se projevilo i to, že Jan Tříska a režisér Huba si naprosto porozuměli.

„On se na mě jen podívá a já naprosto vím, co mi tím chce říci,“ líčil Tříska průběh zkoušek. „Ještě nikdy jsem nepracoval s hercem, který přijde na první zkoušku a už umí text dokonale zpaměti,“ vysekl Třískovi poklonu Huba.

„Král Lear je excentrik, což jsem v mírnější formě i já. Je to člověk řízený nikoli intelektem, nýbrž svými vášněmi a city. A protože byl celý život rozmazlován, vede si na stará kolena nemoudře. A chová se pošetile, přestože i v největším afektu ví, že svými činy škodí sobě, svým blízkým a nakonec i celé zemi. Je to sice protivný dědek, ale nelze mu upřít jistou velikost: vždyť on těm svým třem dcerám opravdu úplně všechno rozdal,“ řekl Tříska o své postavě.

H v ě z d y   i   p o d j e v i š t ě m

Na představení se hrnou nejen davy diváků, kteří vykoupili lístky a hodinu před začátkem se tlačí ve frontě ve snaze urvat lepší sedadlo, ale návštěva představení patří takřka mezi nezbytnou „povinnost“ celebrit. „Diváci chodí na představení nejen proto, že vidí celebrity na jevišti, ale také proto, že je potkávají i v hledišti,“ říká Magdalena Bičíková z tiskového servisu shakespearovských slavností. Namátkou vyjmenovává seznam slavných, kteří se nechali na představení vidět: Jan a Zdeněk Svěrákovi, Jan Hřebejk, Arnošt Lustig, Dan Bárta, Jiří Lábus, Jiří Korn.

Hlavním tahákem však zůstává Jan Tříska v roli krále Leara, kterého by do 7. září, kdy slavnosti končí, měl ztvárnit více než čtyřicetkrát. Tříska hraje bez alternace, šest dní v týdnu. Na české divadlo skoro neuvěřitelné poměry, ale pracovitý Tříska si nestěžuje: „V Americe se hraje až osmkrát týdně. V neděli se hraje večer i odpoledne. Tady mám jeden volný den!“

Třískovi vyhovovalo i soustředěné zkoušení. Z Ameriky je zvyklý na seriálové hraní, při kterém se herec třeba i několik měsíců koncentruje pouze na studium jediné postavy. Ostatní herci se potýkali ještě se závazky v jiných divadlech: například Jiří Langmajer několik dní před premiérou Krále Leara poprvé vystoupil v domácím Divadle pod Palmovkou v úloze krále Oidipa.

Zkoušení a hraní pod širým nebem klade navíc na herce zvýšené nároky. Zvláště jde-li se o tak exponované místo, jako je Pražský hrad. Herci si „užijí“ hlavně při zkouškách. Dva týdny se zkoušelo zejména v noci, kdy z purkrabství zmizeli turisté: od devíti hodin do čtyř do rána. I hraní na otevřené scéně přináší úskalí: čtyřikrát například přerušil vystoupení silný déšť, jindy herci i diváci bojovali s přeprškami nebo větrem. Vichřice dokonce jednou po Hradě rozfoukala hromadu písku, která je hlavní součástí jednoduše řešené scény. Organizátoři museli znova navézt okolo čtrnácti kubíků písku.

Pokud déšť představení přeruší po více než dvaceti minutách, diváci mají smůlu. Peníze (vstupenky jsou k mání od 250 do 490 korun) se nevracejí a náhradní představení nejsou. Série vystoupení včetně přidaných večerů je totiž beznadějně vyprodaná. V záloze zůstává pouze padesát studentských lístků přímo u pokladny na Pražském hradě. Plná jsou i brněnská představení, kam se Král Lear přestěhoval na čtyři dny od 2. srpna. S velkým zájmem se Letní shakespearovské slavnosti setkaly i v Bratislavě - také tam zmizely vstupenky závratnou rychlostí.

S ů l   n a d   z l a t o

A na jaký příběh se diváci mohou těšit? Zpočátku připomíná pohádku sůl nad zlato: starý pošetilý

William Shakespeare: Král Lear Letní shakespearovské slavnosti nádvoří Nejvyššího purkrabství Pražského hradu
Překlad	Martin Hilský
Režie	Martin Huba
Hrají	Jan Tříska Jiří Langmajer Linda Rybová Jan Kačer Jitka Schneiderová
Král Lear - premiéra
28. června 2002

král zkouší, která z dcer lépe odpoví na otázku, jak mnoho jej miluje, a podle toho dělí království...

Nad takovou podobností netřeba příliš kroutit hlavou. Jedna z nejslavnějších her Williama Shakespeara Král Lear vznikla totiž pravděpodobně podle námětu ze středověké latinské kroniky Historia Britonum, která je pověstí a zkazek plná. Oblíbený pohádkový námět se objevoval rovněž v pozdějších veršovaných či prozaických kronikách a básních. Také dramaticky jej zpracovávali autoři již před Shakespearem, ale jejich hry zapadly nebo se vůbec nedochovaly.

Jedno je jisté: teprve Shakespeare vtiskl příběhu o nespravedlivém otci tragický rozměr. Většina předchozích zpracování končila happy endem v podobě sladkého rodinného smíření. Shakespeare navíc obohatil hru o zcela novou linii Glostra a jeho synů, pancharta Edmunda a dobrého Edgara, která tvoří paralelu s osudem Learovým. Glostr také vkládá víru do špatného syna a dobrého zavrhuje. Poznání přichází v obou případech již pozdě: Glostr ztratil zrak, Learova pošetilost stačila rozvrátit říši a vydala ji napospas válkám.

Šaška, který si může dovolit varovat a upomínat samotného krále Leara, hrají s mimořádným nasazením Miroslav Táborský (vlevo) v alternaci s Davidem Prachařem.