Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Král komiků je mrtev, jeho humor však žije

- Vlasta Burian vynikl především jako komik. Měl velký pozorovací talent, smysl pro parodii a dokázal si hrát se slovy. Své mistrovské klaunství předváděl i v pěveckém umění, proto mu do mnoha filmů autoři psali i písničky. O to víc je překvapující, že lidé, kteří poznali Buriana v soukromí, ho nazývají ješitným despotou, který se choval povýšeně, potrpěl si na komfort a měl zálibu v uniformách.

Když v roce 1895 vynalezli majitelé továrny na fotografické přístroje, bratři Louis a Auguste Lumiérové, zařízení, které bylo zároveň kamerou i projekčním přístrojem a nazvali ho kinematograf, slavil Vlasta Burian teprve čtvrté narozeniny. Jen o tři roky později začal Ing. Jan Kříženecký natáčet první české filmy.

Filmové herectví přinášelo nové možnosti, jenže herci, kteří se najednou ocitli před kamerou a pocházeli především z divadelních prken, se ne vždy dokázali vypořádat s novou technikou. Pro mnohé z nich nebylo snadné smířit se s nebývalou popularitou a naučit se žít s novou tváří, získanou prostřednictvím filmových rolí. Éru němé kinematografie vystřídal v letech 1927 - 1930 film zvukový a někteří herci zmizeli nadobro. Vlasta Burian patří k těm, kteří si objevili na filmovém plátně ještě v němém filmu Tu ten kámen, 1923, ale svůj talent naplno uplatnili ve filmu zvukovém.

Vlasta Burian slýchával už jako dítě v Liberci, kde vyrůstal, od tamějších herců samou chválu o prknech, která znamenají svět. Později se s rodiči přestěhoval do Prahy a to přímo na Žižkov, kde si do sytosti mohl užívat muzikantů a komiků, kteří své umění předváděli po večerech v nejrůznějších hospůdkách. Rodiče původně viděli Vlastovu budoucnost v povolání obchodníka, jenže on byl pro divadlo nadšený a cítil v sobě ten kus hereckého nadání, co mu bylo dáno do vínku a takového talentu by bylo škoda nevyužít. Zpočátku byl odvážný a zkoušel se prosadit na velkých scénách nejprve ve vinohradském, později ve Švandově divadle, ale všude byl jen jako sborista. Štěstí měl ve chvíli, kdy si ho všiml Karel Hašler a zajistil mu angažmá v kabaretu Rokoko. Lidé si ho velmi brzy oblíbili a po čase tu začal vystupovat dohromady s klavíristou Daliborem Ptákem, se kterým později nastudoval slavnou parodii italské opery.

V roce 1925 založil vlastní divadlo - Divadlo Vlasty Buriana, ve kterém vystupoval téměř stálý soubor herců. Sám hrál v desítkách pražských divadel. Ve svých filmech využíval některé divadelní výstupy a mnoho filmů dokonce vycházelo z her, které se hrály v jeho divadle.

Hrál často ve filmech Martina Friče a Karla Lamače většinou podle scénáře Václava Wassermana. Právě pod vedením M. Friče vytvořil v roce 1933 tři pozoruhodné postavy ve filmech Dvanáct křesel, Revizor a U snědeného krámu. Tady nevystupoval jen jako komik,ale ukázal se jako výborný herec i jiných žánrů. Mezi jeho nejlepší filmy patří Katakomby, 1941, Baron Prášil , 1940 a Přednosta stanice, 1941.

V roce 1945 byl Burian zatčen pro údajnou spolupráci s okupanty, důvodem pro obvinění bylo odmítnutí spolupráce v propagandistickém rozhlasovém vysílání. Pět let trvalo než byl celý případ uzavřen, dobu výslechů popisuje Vladimír Just v knize Věc: Vlasta Burian.

Vlasta Burian vynikl především jako komik. Měl velký pozorovací talent, smysl pro parodii a dokázal si hrát se slovy. Své mistrovské klaunství předváděl i v pěveckém umění, proto mu do mnoha filmů autoři psali i písničky. O to víc je překvapující, že lidé, kteří poznali Buriana v soukromí, ho nazývají ješitným despotou, který se choval povýšeně, potrpěl si na komfort a měl zálibu v uniformách.

Jeho jiskřivý humor ať už na divadle nebo na filmovém plátně je však důvodem k tomu, že se stal jedním z našich největších komiků a jeho filmy, pořady a desky mají výsostné postavení i v dnešní době.

Vlasta Burian (9. 4. 1891 - 31. 1. 1962)

Filmy: Tu ten kámen, Falešná kočička, Lásky Kačenky Strnadové, MIlenky starého kriminálníka - němé filmy

1930: C. a K. polní maršálek, 1931: To neznáte Hadimršku, On a jeho sestra, 1932: Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, Anton Špelec Ostrostřelec, 1933: Pobočník jeho výsosti, 1934: Hrdinný kapitán Korkorán, Nezlobte dědečka, 1935: Hrdina jedné noci, Tři vejce do skla, 1938: Ducháček to zařídí, 1939 U pokladny stál, Ulice zpívá, 1941: Přednosta stanice, Provdám svou ženu, 1942: Ryba na suchu, Zlaté dno, 1951: Slepice a kostelník, Nejlepší člověk, 1955: Muž v povětří, Byl jednou jeden král , 1956: Zaostřit, prosím! a další. Natočil celkem třiadvacet filmů.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.