RECENZE: Nás nechcete, a Turky ano? Jak král Nicolas dobré lidi poznal

Výchozí situace Krále Belgičanů vypadá slibně. Valonsko se odtrhne a navíc se kvůli sluneční bouři nedá létat ani telefonovat, tudíž belgický král utíká z návštěvy Turecka do rozklížené vlasti přes Balkán a v přestrojení. Jenže jak s takovým nápadem dál naložit?

Mohla vzniknout ztřeštěná komedie, sžíravá satira nebo úvahová road movie. Režisérské duo Peter Brosens a Jessica Hope Woodworthová, které sbíralo ceny za tituly Khadak či Pátá sezona, zvolilo třetí možnost. A tím určilo osud filmu, jenž počínaje loňskými Benátkami už projel na dvacet festivalů, zato do distribuce jej zatím uvedlo jenom pár zemí, nově i Česko.

Nedobrovolná balkánská odysea má podobu dokumentu, který o Nicolasovi III. na objednávku paláce točí britský filmař. Zprvu oficiálně včetně aranžovaných zákulisních scének a předem připravených projevů typu „brzy přivítáme Turecko v Evropě“, posléze spontánně, vzdor nejistotě, zda bude moci materiál z bláznivé cesty zveřejnit.

A právě zcestovalý harcovník s kamerou dohodne s bulharským ženským folklorním sborem na zájezdu, že dámám udělá klip, pokud při návratu královu družinu propašují v krojích přes hranice.

Bulharsko znamená teprve začátek, následují Srbsko, Černá Hora, Albánie. Z milé počáteční absurdity se však rodí málo bizarních situací, Peter Van den Begin coby panovník prostě poznává jiné kraje, poměry a hlavně „vřelé lidi, kteří toho přitom moc nemají“. Postupný přerod jeho uvažování a vnímání navíc dokumentarista v podání Pietera van der Houwena takřka neustále a zbytečně komentuje, o jejich vzájemných rozhovorech nemluvě.

Král Belgičanů

55 %

Belgie / Nizozemsko / Bulharsko, 2016, 94 min

režie: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth

scénář: Peter Brosens, Jessica Hope Woodworth

hrají: Peter Van den Begin, Lucie Debay, Titus De Voogdt, Bruno Georis, Valentin Ganev, Nathalie Laroche, Nina Nikolina

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.5

Takže co zažije Jeho Veličenstvo zbavené pout protokolu? Ochutná cizokrajná jídla a hodně rakije, kličkuje v sanitce mezi dobytkem, stopuje vůz s melouny, hodnotí místní jogurty, rozdává polibky dětem. Potkává rozšafné samorosty i celebrity – kupodivu tu kdekdo ovládá angličtinu. Od bývalého sarajevského ostrostřelce dostane základní lekci o Balkánu „my milujeme i nenávidíme naplno“ a jako hlavní vzkaz pro Brusel se celým putováním vine letitá hořká ukřivděnost: „Nás do Evropské unie nechcete, a Turky ano?“

Zajímavou stránku přináší růst napětí mezi členy králova doprovodu, naopak dost kostrbatě se do příběhu roubují prvky ohrožení, aniž by se využily pro nádech grotesky. Ale hlavním závažím zůstává očekávané a romantizované poselství filmu. Připomíná modernizovanou verzi našich budovatelských pohádek aneb Byl jednou jeden král, který na cestě k vlastnímu prozření dobrý dělný lid poznal a ocenil.