Skladatel a operní režisér Kašlík (1917–1989) tuto operu komponoval původně pro televizi, která ji poprvé odvysílala roku 1962. Až poté následovaly divadelní produkce. Děj se odehrává ve fantazii zraněného inženýra Prokopa, který vynalezl nevídaně silnou výbušninu. Do libreta Otakara Vávry, který román již dříve zfilmoval, Kašlík vložil i texty Vítězslava Nezvala, Fráni Šrámka a dalších autorů.
Připsala prolog
Pro Alici Nellis to bylo další setkání s moderní operou. Pro Národní divadlo totiž roku 2011 zrežírovala v prostoru bohnické psychiatrické léčebny Příšerné děti od Phila Glasse. „Mám velmi ráda Čapkův Krakatit, připadá mi trochu jiný než většina dalších Čapkových knih. Je z nich nejerotičtější, na Čapka je tu hodně citů, což asi souvisí s dobou, kdy román vznikal. Spisovatel tehdy trpěl prvními ataky Bechtěrevovy nemoci, jeho vztah s herečkou Olgou Scheinpflugovou procházel krizí a měl blízko k jiné ženě, Věře Hrůzové,“ vysvětluje Nellis.
Zaujalo ji též Kašlíkovo zpracování. „Pracuje s různými hudebními vrstvami, moderní vážnou hudbu kříží s foxtrotem, blues či s písňovými formami. Celkově je těžké jeho hudbu někam zařadit, a právě tím je pro mne zajímavá.“
Největší výzvou pro režiséra je však televizní charakter opery. „Střídá se tu 27 různých prostředí, která po sobě následují rychlými střihy. To na divadle představuje oříšek. A protože se tu prolíná několik dějových rovin, nechtěla jsem pracovat jen s náznaky, protože divák by se v nich asi ztratil,“ dodává režisérka, která nakonec zvolila speciální projekce.
Aby divákovi orientaci usnadnila (a s přihlédnutím k relativně krátké stopáži opery), připsala navíc k opeře vlastní prolog. „Bude to jakýsi obraz z Čapkova života, v němž jsem chtěla naznačit, co spisovatele mohlo vést k takovému výbuchu emocí a fantazie a jak se přerodily reálné postavy. Je totiž například známo, že Věra Hrůzová byla modelem pro princeznu Wille, s níž inženýr Prokop prožívá milostný vztah,“ podotýká.
