V šestratřiceti letech je Krajčo - alespoň umělecky - na vrcholu. Zde jsou tři momenty, na které z roku 2013 nezapomene.
Čtěte ve čtvrtek
Rozhovor s Richardem Krajčem o roce 2013 i o plánech pro ten letošní najdete v Magazínu DNES.
1. Koncertní šňůra. "Když si vstoupnete před vyprodanou halu, třeba v Praze před dvanáct tisíc lidí, je to na husí kůži," říká. "Zazní první tóny a hala začne řvát. Pokračujete dvě hodiny a nakonec přijde na řadu píseň Cesta. To už nemusím zpívat, stačí říct první dvě slova."
2. Předávání divadelních Thálií. Šel na ně s tím, že je jasným favoritem Ivan Trojan, kterého obdivuje. Ale pak při vyhlašování zaznělo jeho jméno. "A mně se zatmělo před očima," vzpomíná. "Rozbušilo se mi srdce, až jsem myslel, že k tomu pultíku nedojdu. Navíc jsem netušil, co tam budu říkat, připravené jsem neměl nic."
3. Nedávný dražební koncert v Ostravě pro devět set dětí z dětských domovů. "Toho večera jsem se bál, myslel jsem, že ty děti nebudou znát naše starší texty. Ale hned od první písničky seběhly ze sedaček k pódiu, tancovaly, zpívaly."
Mezi dětmi byla i jedna holčička, na kterou si sám sobě zakázal dívat, aby koncert vůbec dozpíval. Proč? I to se dočtete ve čtvrtečním Magazínu DNES.
