Tentokrát vystoupila v Národním divadle s Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Kaspara Zehndera. A připravila zase zcela odlišný program.
Možná to byl právě dojem z výkonu v barokní hudbě, z níž Kožená kdysi vzešla, který přispěl k tomu, že první pocit z pátečního koncertu byl rozpačitý. Respektive z jeho první poloviny.
Přes všechnu schopnost Kožené vytěžit ze svého subtilního mezzosopránu maximum působil tento hlas ve výběru písní z Mahlerova cyklu Chlapcův kouzelný roh ztraceně, často měl problémy se znělostí, jako by slova jen těžko šla do prostoru a vyprávěla příběhy. V porovnání s jinými špičkovými mahlerovskými interprety to byl příliš jemný hlas v příliš drásavé hudbě.
Po přestávce se změnil repertoár, písně na německé texty vystřídala francouzská hudba. A všechno bylo jinak. Jímavá melodická píseň Marguerity z Berliozova Faustova prokletí dovolila Kožené rozvinout krásu a barevnost hlasu.
Ještě lépe, intenzivněji a šarmantněji zazpívala árii Kleopatry ze stejnojmenné opery Julese Masseneta. Z francouzské hudby si vybrala i přídavek, Chanson Triste od Henriho Duparca. Během koncertu zařadila i dvě ukázky z Bizetovy Carmen. V rámci Suity č. 2, kterou z operních čísel vytvořil Fritz Hoffmann, zazpívala Habaneru a píseň z tanečního výstupu z druhého dějství.
Trochu jiná Carmen
Obě ukázky naznačily, že k této velké roli, kterou by měla za dva roky poprvé vytvořit v inscenaci na slavném Salcburském festivalu, nepochybně dozraje. Ze strany Kožené to bude určitě pečlivě promyšlená vokální kreace.
Hodně však bude záležet na režisérovi, aby dokázal vymyslet koncepci, třeba i neobvyklou, ale ušitou na míru její osobnosti, jež je tradiční představě o Carmen dost vzdálená.
Koncert proložily ještě dvě méně obvyklé orchestrální vsuvky, Schubertova předehra Kouzelná harfa aMassenetova Suita č. 4 Scenes pittoresques. Pražská komorní filharmonie však tentokrát udělala víc chyb, než by se od orchestru takových kvalit čekalo.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
