Barokní mistr, který se pohyboval v německém, italském i anglickém prostředí a dodnes strhuje mimo jiné velkolepými, hlubokými scénami bolesti a smutku, je naštěstí nejen komerční jistotou, ale i uměleckou výzvou. Ostatně nedávno Prahu nadchnul anglický tenorista Ian Bostridge, který zpíval árie ze svého CD.
Těžko hádat, zda u nás někdy uslyšíme naživo i Magdalenu Koženou v programu sestaveném z jejího nového snímku s Händelovými áriemi. To znamená i se souborem Venice Baroque Orchestra. Jeho hra je totiž na nahrávce naprosto dokonalá, ohnivá a barevná. Ansámbl pěvkyni nejen doprovází, ale malá dramata vytváří spolu s ní.
Bezesporu teprve v bezprostředním kontaktu na pódiu by koneckonců vynikl i dramatický náboj, který sama Kožená jednotlivým áriím propůjčuje. Ale velkým zážitkem je i pouhý poslech árií z oper a oratorií (která jsou u Händela dramaticky neméně účinná), jež Kožená zpívá v italštině i angličtině.
Kožená jde až na dřeň. Když se například převtěluje do "ženského Othella", postavy jménem Dejanira z oratoria Hercules, neváhá hlas v některých chvílích doslova zošklivět, jen aby vyjádřila nervové zhroucení ženy, jež ze žárlivosti zavraždila manžela pomocí pláště nasáknutého otrávenou krví.
Takové drastické zacházení s krásou, jehož se "dopouští" třeba i ve scéně šíleného Orlanda ze stejnojmenné opery, může působit až příliš troufale či vykalkulovaně. Posluchač naštěstí dobře ví, že Kožená nepoužívá tyto metody proto, že by její hlas jinak než násilím a pod tlakem nefungoval, ale protože chce a může se něčeho takového odvážit – jelikož umí i jinak.
Své umění dokazuje hned v dalších áriích, v nichž dává průchod zářivé kráse a lehkosti svého hlasu, který od (ještě ne tak vzdálené) doby, kdy tato operní hvězda začínala, až neuvěřitelně vyzrál, získal na barvě, plnosti, síle a pevnosti.
Stejně jako tvrdě zakřičet nebo cedit slova mezi zuby, umí pěvkyně oslnit andělsky jásavými a měkkými tóny, třeba ve zpěvu z oratoria Joshua, jindy zase pro ni není žádný problém předvést suverénní koloratury nebo skoky do altových hloubek.
Po scénách z oper Alcina, Agrippina, Julius Caesar, Ariodante a dalších, líčících různé extrémní stavy lidské mysli a podaných s nekonečnou zásobou výrazových prostředků, nakonec Kožená uzavírá album jedním z nejpůsobivějších barokních nářků: árií Lascia ch’io pianga mia cruda sorte (Nech mne, ať oplakávám svůj krutý osud) z opery Rinaldo. Málokdy se tato slavná melodie, která překročila hranice klasické hudby, dá slyšet v tak dokonale vybalancované kombinaci prostoty, krásy a dramatické pravdy.
GEORG F. HÄNDEL - Ah! Mio cor
Magdalena Kožená – mezzosoprán, Venice Baroque Orchestra, dirigent Andrea Marcon. CD, délka 76:33 minut, cena 399 korun.
Hodnocení MF DNES: 90%
