Přední česká instrumentalistka, která v neděli na zahajovacím koncertě festivalu Pražský podzim hrála sólový part v Sukově Fantazii pro housle a orchestr, v roce 1997 vyhrála soutěž Pražského jara.
Přesto není v Čechách tolik známá. "Začátkem devadesátých let jsem odešla studovat do Švýcarska na Menuhinovu akademii. A pak už to byla srdeční záležitost," vysvětluje s úsměvem. Ve Švýcarsku se totiž provdala a v současnosti tam vychovává dvě malé dcerky.
Triumf na soutěži považuje zpětně sice za důležitý, ale nepřeceňuje ho. "Přinesl mi vzápětí řadu koncertů, ale myslím, že z dlouhodobého hlediska už dnes soutěže nemají ten význam, co mívaly. Když někdo dřív vyhrál třeba Čajkovského soutěž v Moskvě, hned kolem něj kroužili manažeři a média, zatímco dnes si člověk musí spíš hledat vlastní cestu, ať už jde o repertoár nebo způsob vystupování," říká instrumentalistka.
"Proto si programy sólových recitálů vytvářím sama, snažím se, aby měly originalitu, jako je třeba střídání baroka se soudobou hudbou. Mým velkým přáním by bylo natočit CD věnované "třem B", neboli Johannu Sebastianu Bachovi, Bélovi Bartókovi a Lucianu Beriovi. Ráda bych si u pořadatelů prosadila také Pierra Bouleze, ale ten se nějak nesetkává s odezvou," poznamenává.
Modernu si vychutnává, ale na folklor nedá dopustit. Už proto, že v rodině jejího otce sbíral písně sám Leoš Janáček. Při svých návratech na rodnou Moravu si Kotková dodnes ráda zahraje s cimbálovkou.
"Lidová hudba je ve mně hluboce zakořeněná, ne v tom smyslu, že bych z ní přímo čerpala, protože když hrajete Čajkovského koncert, těžko můžete vycházet z českých lidovek, ale myslím, že cimbálovka mi dala kantabilitu. Ostatně o českých muzikantech se ve světě říká, že hrají s typickou zpěvností," poznamenává.
Mezi přáteli, s nimiž doma muzicírovala, byla i další rodačka ze severní Moravy, dnes renomovaná evropská sopranistka Martina Janková.
"Chodila k nám, utírala nádobí a přitom si zpívala, a my jí říkali: z tebe určitě bude něco velkého! A stalo se."
Třebaže svou práci miluje, Kotková připouští, že být sólovou houslistkou není jednoduché.
"Musí vás to opravdu hodně bavit, protože hudební byznys není úplně růžový. Tedy pokud vám není patnáct a nejste zázračné dítě. Jenže zázračné děti pak svůj úspěch nemusí unést psychicky. A nahrávací společnosti si je najdou, vyzdvihnou a pak zase odhodí. Docela krutý systém," podotýká Kotková, která v české metropoli vystoupí napřesrok v rámci Pražského jara společně s Ostravskou filharmonií.
Během svého nynějšího krátkého pobytu jen litovala, že nestihne koncert světoznámého Kronos Quartetu.
"Moc jim fandím, jsou naprosto originální, skvěle se reprezentují, našli prostě novou cestu. Jejich image, světelné efekty, všechno se skvěle pojí s hudebním výrazem skladeb psaných jim na tělo."
