Kostel, postel, zábava a temnota světa

Pražská Leica Gallery představuje hlavně černobílou kolekci německého fotografa Bernda Arnolda (1961) Moc a rituál. "Katolická církev coby systém spasení. Politici alias rétorické figury. Média činící z nás produkt prodávaný reklamnímu průmyslu. Zábavní parky prostitutek a pasáků."

"Výstava představuje nezkreslenou podobu těchto světů, prolínajících se ve slabostech lidského bytí," avizuje galerie fotografa, jenž žije v Kolíně nad Rýnem, od 80. let spolupracoval s německými periodiky a posledních pět let je vázán na hamburskou agenturu Visum.

Vystavené Arnoldovy snímky přesahují jednověté charakteristiky. Jeho soubory fotografií nejsou krutě demaskující či apelativně kritické, byť i takové záběry zde najdeme. Ale celek je více úvahou, obrazovým esejem a také estetickou kreací.

Partajní sjezdy, summity, církevní obřady, televizní diskuse a soutěže, podniky či nevěstince Arnold nahlíží jakoby nedopatřením, zpoza okounějících špalírů, v bůhvíkolikáté řadě fotografů, nebo naopak přikrčen těsně pod aktéry.

Fotografovaným nejednou odřízne kus hlavy, protože si v detailech všímá řeči těl, zejména gest rukou. Arnold předkládá nikoli "nezkreslenou podobu těchto světů", nýbrž jiný druh zkreslení, jenž narušuje zavedenou tvářnost.

Torza figur jsou tu proto, aby natrhla hladkost rituálních (mediálních) obrazů. "Zatažená", tmavá tonalita zvětšenin podtrhuje "temnou" nevyřčenost, nicméně patrnost a účinnost významů.

Výtečné jsou reportážní portréty Helmuta Schmidta, Helmuta Kohla, Gerharda Schrödera a dalších "monster" německé politické scény - Arnold dokáže postihnout jejich vůli k moci a odtrženost od "ulice". Obdobná uzavřenost prostředí je patrná v náboženském cyklu, jenž vznikal v kolínské katedrále - tady se nediskutuje, tady se přijímá a poslouchá.

V televizním studiu jsou pak všichni stafáží, nikdo tam není za sebe, každý je za "něco" - zde už však výstižnost Arnoldova formulování není tak řízná; nejméně výrazná je u fotografií z obchodování se sexem.

V Nejvyšším purkrabství Pražského hradu je instalována výstava autora, jenž se snaží reportážní dokument (nebo dokumentaristickou reportáž?) dělat sympaticky jinak. Ale natolik samonosné, neodvislé od původních událostí, aby nemusely mít popisky, ty fotografie nejsou. To je buď autorský omyl, nebo mrzuté organizační nedopatření.

Moc a rituál. Pod tímto názvem probíhá v Leica Gallery na Pražském hradě výstava fotografií Bernda Arnolda. Autor na mnohdy záměrně oříznutých snímcích ukazuje uzavřený svět politiky, náboženství a sexu.

Moc a rituál. Pod tímto názvem probíhá v Leica Gallery na Pražském hradě výstava fotografií Bernda Arnolda. Autor na mnohdy záměrně oříznutých snímcích ukazuje uzavřený svět politiky, náboženství a sexu.

Moc a rituál. Pod tímto názvem probíhá v Leica Gallery na Pražském hradě výstava fotografií Bernda Arnolda. Autor na mnohdy záměrně oříznutých snímcích ukazuje uzavřený svět politiky, náboženství a sexu.

Moc a rituál. Pod tímto názvem probíhá v Leica Gallery na Pražském hradě výstava fotografií Bernda Arnolda. Autor na mnohdy záměrně oříznutých snímcích ukazuje uzavřený svět politiky, náboženství a sexu.

,