Zrodil se opravdu převratný zázrak? Rozhodně ne. "Jen" se našli šikovní filmaři, kteří si všimli, co ve světě letí, a přesně na míru ušili z osvědčených prvků odvozený módní hit, jemuž ruské rekvizity dodávají foklorní značku jedinečnosti.
Děj lze shrnout jednou větou. Zástupci říše světla zvaní Noční hlídka, nadaní nadpřirozenými silami, honí po setmění upíry, vlkodlaky či zaklínače narušující příměří mezi mocnostmi světla a tmy.
Denní hlídku zase tvoří vojáci temnoty dohlížející, aby Noční hlídka nepobila všecky "temné" bez rozdílu. Zkrátka hodní světlí bojují proti zlým temným a hodní temní proti zlým světlým, kdo v tom má stále zmatek, ať zůstane u Pobřežní hlídky s přehlednými červenými plavkami.
Výpůjček se jako vždy v žánru fantasy najde nespočet, tři bijící uhodí do očí. Úvodní obraz dávné bitvy mezi armádou tmy a světla nastoluje mýtus podle vzoru Pána prstenů. Rovnováhu sil udržují takzvaní "jiní", přijít má "velký jiný" – Matrix měl Vyvoleného. A hemžení novodobých upírů odkazuje na Blade.
Po historické krvavé řeži na mostě se děj přenese do současné Moskvy, kde se tón civilní chytře protíná s bizarním. V kutlochu míchá lektvary čarodějnice jako ze snu Davida Lynche: může to být domovnice, jež si přilepšuje potraty, i baba Jaga zavařující netopýří drápy.
Technicky vzato člověk viděl takových filmů desítky: zvukové efekty se skládají z rachocení, dunění, sípotu, obrazové ze záblesků, prudkých střihů, rozostřování. Jako v každém thrilleru se nosí tmavé brýle a vyhrožuje "Ukousnu ti ucho, hajzle!"
Odlišnost spočívá pouze v propojení s kulisami dnešní Moskvy: nikoliv malebných památek, ale zapadáků, činžáků, jatek.
Tempo filmu je západní, rytmus života na plátně východní – od policie zaměstnávané opilci až po tváře v metru vyzařující úplně jinou náladu. Tak vzniká zajímavá směs legendy a moderny, chladně odosobněný rychlý skok do poklidných vod ruské duše. V podstatě digitální Kostěj Nesmrtelný.
