Knihu, kterou uspořádal básníkův přítel, režisér Zdeněk Potužil, vydalo nakladatelství Torst, které v polovině 90. let vlastně Ivana Diviše "uvedlo zpět do Čech" a představilo ho i čtenářům, kteří nejsou zarytými obdivovateli poezie.
Vydalo totiž obsáhlou knihu Divišových vzpomínek, úvah a poznámek Teorie spolehlivosti, která je přímo esencí básníkova pohledu na svět a ve svém oboru patří k tomu nejpůsobivějšímu a tudíž nejlepšímu, co v tomto oboru v českém jazyce vzniklo. Korespondenční kniha Návrat do Čech s podtitulem Dopisy z let 1990-1999 Teorii spolehlivosti tak vlastně doplňuje.
Ivan Diviš(1924-1999) Český básník, esejista a redaktor. V roce 1969 emigroval do Německa, kde pracoval v Rádiu Svobodná Evropa. Do Čech se vrátil v roce 1997. Za prozaistickou knihu Teorie spolehlivosti získal v roce 1995 Státní cenu za literaturu. Z básnického díla: Chrlení krve (1964) Sursum (1967) Odchod z Čech (1980) Moje oči musely vidět (1991) Češi pod Huascaránem (1998) |
Už třeba proto, že adresátem podstatné části Divišových dopisů je majitel nakladatelství Torst Viktor Stoilov. A tak si zájemce o pozadí vzniku tohoto gigantického díla může přečíst, jakými porodními bolestmi (a byly zjevně značné) byl vznik Teorie spolehlivosti provázen.
Mimořádně zajímavý vztah lze vystopovat z Divišovy korespondence s Ladislavem Vereckým, původně nakladatelským redaktorem, posléze novinářem z Mladé fronty Dnes. S mužem o více než třicet let mladším, jehož jméno si zprvu ani nebyl s to zapamatovat, nakonec pojilo Ivana Diviše na dálku velké přátelství. Projevuje se velmi vtipným stylem komunikace i místy poněkud "šifrovaným" stylem psaní.
Právě tento oddíl dokládá nejvýrazněji to, o čem vydávají svědectví ti, kteří Ivana Diviše znali osobně. Že totiž tento navýsost vážný poeta a věčně rozzlobená "veřejná osobnost" byl v soukromí velmi příjemným a vtipným společníkem.
Ivan Diviš (autogram)
Ostatně, stačí si přečíst pozvánku na oslavu básníkových 74. narozenin na Vikárce, poslanou editoru Janu Šulcovi: "Začátek oslavy je stanoven na 18 hodin. Prosím o dochvilnost, jsem pedant. Oslava končí starořeckou oinománií, tj. třeštěním opilců. Pokropení budou však bezpečně dopraveni do postelí přivolaným taxametrem. Kroj: ženy budou mít na sobě dlouhé sukně, pokud možno černé a poloprůsvitné. Přijde-li některá v džínech, bude vymrskána důtkami."
Kromě jmenovaných najdeme mezi adresáty například editora Vladimíra Justla, spisovatele Václava Vokolka, historika Tomáše Edela, ba i písničkářku Pavlu Milcovou. V Prologu, obsahujícím většinou předemigrační dopisy ze 60. let, jsme svědky Divišovy korespondence s básníkem Karlem Šiktancem, literárními historiky Jiřím Brabcem a Jaroslavem Medem a básníkovým prvorozeným synem Martinem Divišem.
