V hudebním průmyslu jsou letní hity už zavedená disciplína. Vždycky, když si na konci července začnete říkat, že letos snad už žádný nepřijde, bum a rádia i diskotéky protáčí bez ustání nějakou novou, vlezlou melodii, před kterou není úniku.
Letos měl k opanování hitparád našlápnuto nejprve belgický zpěvák s rwandskými kořeny, který si říká Stromae a svou taneční náladovkou Alors on Danse pokořil hudební žebříčky třeba ve Francii, Německu, Itálii, Švýcarsku nebo u nás. V posledních dnech ho ve světě z éteru vytlačuje swing kombinovaný s veselou housovou hudbou, skladba pojmenovaná We No Speak Americano od kapely Yolanda Be Cool.
Hit? Ne pro každého
V rádiu ji poznáte bezpečně podle samplu z letité italské písně Tu vuo fa l’americano, na jejímž napsání se v roce 1956 podílel zpěvák Renato Carosone, kterého proslavila.
Později ji mimo jiné zpívali třeba Sophia Lorenová a Clark Gable. Dobová jazzovka se stala populární už kdysi kvůli textu, který satiricky popisuje Neapolce hrajícího si na Američana.
Zatímco se snaží kopírovat životní styl jiných, pije whisky se sodou, tančí na rokenrol, hraje baseball a pokuřuje ameriky, nepřestává být závislý na penězích od rodičů. Carosone si úspěchu neužíval dlouho. Čtyři roky poté, co se originál písničky proslavil, ukončil svou muzikantskou kariéru.
Není bez zajímavosti, že letošní rok není prvním, kdy se rozvernou melodii rozhodl někdo vytěžit. Už v létě před čtyřmi roky plánoval svou předělávkou, kterou nazval You Wanna Be Americano, roztancovat v rytmu latino popu diskotéky Lou Bega. Úspěch jeho nejslavnější coververze a debutového singlu Mambo No.5, který se stal letním hitem v roce 1999, se však rozhodně neopakoval. Písnička se dostala mezi stovku nejhranějších jenom v Itálii.
Na všech ostatních trzích to byl absolutní propadák. Tehdy ale chytlavá swingová melodie ještě zdaleka neměla říct poslední slovo. Letos se donesla až k uším Sylvestera Martineze a Johnsona Petersona, což jsou dva málo známí hudebníci, kteří se vůbec poprvé snažili prorazit před rokem singlem Afro Nuts.
Svou kapelu Yolanda Be Cool pojmenovali podle oblíbené scény z Tarantinova filmu Pulp Fiction, ve které postava Julese Winnfielda (ztvárnil ji Samuel L. Jackson) říká zlodějce Yolandě při přepadení kavárny, aby byla v pohodě.
Martinez a Peterson přes padesát let starý hit za pomoci ne o mnoho více známého producenta DCUP vysamplovali a použili v písni, která si bezstarostnou atmosférou, docela vlezlou melodií a housovým tanečním rytmem začala rychle získávat přízeň rozhlasových dramaturgů.
Přestože za nimi (alespoň zatím) nestojí velká nahrávací společnost a vydávají na vlastní nezávislé značce Sweat It Out, Yolanda Be Cool byli už před týdnem v čele hitparád třeba ve Velké Británii, Dánsku, Švédsku a v řadě dalších zemí na něj postupně míří.
Kapele zatím chybí album
Novináři se shodují, že jejich "falešným Američanům" bude nejspíš patřit minimálně zbytek léta. A to přesto, že skupině, která se dosud zaměřovala především na remixy, chybí jedna důležitá věc – album.
V prodeji je zatím jen dvoupísničkový singl a skladba se objevila na několika letních kompilacích. Naopak pozornost přilákal retroklip evokující náladu němých grotesek o italském mladíkovi, který chce na americkém venkově získat srdce milované dívky. Na internetu si jej prohlédly miliony lidí a číslo narůstá. Zájem podpořilo i nedávné evropské turné, které kapela odjela.
Budoucnost autorů letních hitů bývá obyčejně zářivá jenom na chvíli. Yolanda Be Cool si ji užívají právě teď a podle vzkazů na jejich Twitteru se zdá, že je to i pro ně samotné trochu nečekané. I když je možné, že vše bude nakonec jinak. Ale jen v případě, že se objeví někdo s podobně radioaktivním materiálem, jaký měl před pěti lety otravný žabák Crazy Frog se skladbou Axel F.
