Styl se také nezměnil. Kultivovaná, jemná a chytrá kytarová hudba, v níž by se daly vystopovat výrazné vlivy moderního folku.
„V posledních devíti měsících jsme pracovali na novém albu. Bohužel, někdo nám ukradl harddisk, ve kterém byly nahrány všechny naše hotové nebo rozpracované nahrávky.“
Kapela chce pár týdnů počkat, jestli se ztracené nahrávky odněkud „vynoří“. Pokud to nenastane, začne od nuly. „Ne všechno ale dáme dohromady. Poslední kompozicí alba měla být desetiminutová skladba, ve které jsme hudbou a bubnováním podkreslovali autentické vyprávění starého amerického Indiána. Bohužel to vyprávění bylo také na ukradením disku. Ten Indián letos umřel,“ vysvětluje Stuart.
Jako Angličan by měl jistě snadnější postavení, kdyby se rozhodl exportovat Colorfactory dál do světa. Stuart se však do kariéry nehrne.
„Dělám hudbu, protože to chci, a na úspěchu mi moc nezáleží. Ale máme po světě spoustu spřízněných duší, pro které naši muziku skládáme. Stačí hrstka lidí, kterým se naše desky líbí. Bude-li jich někdy víc, tím lépe. A to se myslím děje. Nejsme obchodníci, ale muzikanti,“ říká hudebník. Kontakt s lidmi je pro něho velmi důležitý.
„Koncerty, to jsou svátky. Například na pražský koncert jsme pozvali všechny bývalé spoluhráče. Nebo rádi hrajeme za nízké vstupné na studentských kolejích. Nikde nenajdete lepší publikum. Ale než dáme znovu dohromady celé album, budeme vystupovat jen příležitostně.“
Colorfactory - 7. listopadu 2002 |
Divadlo u Hasičů |
Skupina vystoupí ve složení: |
Colorfactory. |