RECENZE: Rollando Villazón útočil na Mozarta, ale ten se nedíval

Tenorista Rolando Villazón v pátek opět vystoupil v Praze. Zahájil tu mozartovské turné. Firma Deutsche Grammophon mu nedávno vydala kompaktní disk s Mozartovými koncertními áriemi pro tenor a právě repertoár tohoto alba Villazón představí v několika evropských městech.

Světově proslulý mexický tenorista Rolando Villazón vystoupil ve Smetanově síni pražského Obecního domu (28. března 2014). | foto: ČTK

Publikum populárního kudrnáče bouřlivě pozdravovalo hned při prvním příchodu na pódium Smetanovy síně Obecního domu, a Mexičan nezůstal dlužen pověsti velkého komunikátora a showmana. Během večera diváky oslovil v češtině, když měl příležitost, dělal legrácky, na konci rozdával dámám květiny.

Po stranách pódia stály dvě figuríny v mužských rokokových kostýmech, tváří obrácené ke zdi. Měl to být asi vtipný symbol programu, ale dal se vyložit ironičtěji. Totiž že autor se raději odvrací. Stejně jako na nahrávce i na koncertě Villazón útočí na Mozarta vším svým ohnivým temperamentem. Zpívá doslova plnou parou od první do poslední noty, a zjevně si vůbec nepřipouští, že pod tímto náporem se mu křehká hudební podstata rozplývá, zahlcena jednou univerzální divokou emocí.

Rolando Villazón

60 %

Obecní dům

28. března 2014

doprovod: Basilejský komorní orchestr

Bohatost této hudby přece spočívá v jemnosti, kultivovanosti, hraní si s maličkostmi. Tedy v tom, co Villazón možná spontánně vnímá jako chlad a zbytečnost (anebo to nevnímá vůbec), ale co významní mozartovští tenoři dokáží vystihnout a proteplit jako skuteční kavalíři. Tři přídavky na tomto dojmu mnoho nezměnily.

Stylovější, ukázněnější byl doprovod Basilejského komorního orchestru, který árie navíc proložil jednotlivými větami Symfonie č. 38, zvané Pražská, a dvěma Mozartovými pochody. Programu nelze upřít dramaturgický přínos, neboť dotyčné árie se neprovádějí ani nenahrávají tak často, některé psal Mozart ještě jako dítě. Villazón má i po hlasových problémech stále vokální i lidské charisma, které v operním světě může účinkovat, ale měl by hledat jiné terény než je hudba 18.století.