Začátek úvodního koncertu turné, na kterém se členové kapely Pražský výběr rozhodli po šesti letech sporu zakopat válečnou sekyru, byl krutý. Nápad vystrčit nejprve před plátno, které halilo scénu, harmonikáře a nechat ho čtvrt hodiny hrát, se totiž úplně nepotkal s rockovou náladou publika. Jeho hraní přehlušoval nespokojený pískot. Když se ale rozezněla úvodní říkanka skladby Hrabě X, změnilo se rozčarování publika v čiré nadšení.
Hned co opona spadla, vypálil Pražský výběr do lidí dvě překvapení: přestože po pódiu s mikrofonem celou první sloku pobíhal Ropotámo, Michael Kocáb, který se tou maskou proslavil, byl ve skutečnosti schovaný v rakvi uprostřed a efektně vylezl až na refrén. Nejvěrnější fanoušci ocenili, že s kapelou na scéně tančil, zpíval a hrál i perkusionista a vokalista Jiří Tomek, který s Výběrem působil v jeho úplných novovlnných začátcích.
Program večera byl jasně daný dopředu: přehrát kompletně desky Straka v hrsti a Výběr. První s bubeníkem Jiřím Hrubešem, druhou s Klaudiem Kryšpínem. Kapela se ho držela bez výjimky a obstojně ustála i momenty a skladby, které pro velké pódium stvořeny nebyly, jako je třeba Tango Ropotámo nebo Papíry straší. Pokaždé se mohli spolehnout, ze je podrží nadšené publikum. A některá přímější písnička, která bude následovat.
Hráčsky i pěvecky byl Pražský výběr od začátku ve formě. Jen snaha postavit velkou show občas narážela na megalomanské nápady. Světla a Kabátovsky šlehající ohně u Straky v hrsti působily nechtěně úsměvně, zvlášť když po pódiu skákal Čok převlečený za kostru v kašpárkovské čepici. Jinak ale v první polovině nemuseli o smyslu svého comebacku přesvědčovat.
Nouze nebyla ani o teatrální vystoupení.
Na pódiu v malé, ale zásadní roli nechyběl ani Ondřej Soukup, který v bílém obleku přikráčel přednést hlášku: Haló, tady Soukup, a postaral se o nejvtipnější moment večera.
Škoda, že druhá polovina koncertu už takový spád neměla. Dalo se to čekat, protože Straka v hrsti je prostě lepší a písničkovější deska než Výběr, ale kapela tomu sama příliš nepomohla dlouhou výměnou, kterou bubeníci vyplnili únavným sólovánim. Dva "kopáky" a těžký bubenický styl Klaudia Kryšpína navíc spolehlivě zatloukly lehkost i písničkám, ve kterých se tolik neexperemintuje. Platilo to třeba i o přepísknutém finále jinak dobře nastartované Sbal si to svý ráno. Ve srovnání s pankáčskou Zubatou, kterou hrál v prvním bloku Hrubeš, byl ten rozdíl v přístupu opravdu patrný. V druhé půli tak show ztrácela dech.
Jako celek byl ale i tak více než dvouhodinový koncert Pražského Výběru splněním snu a důstojným připomenutím dob, kdy tuzemská nová vlna hudebnicky starý obsah rozhodně neměla.
Hodnocení MF DNES: 75 %
